Duben 2009

10,.kapiotla

30. dubna 2009 v 17:41 Harry Potter a dědic trojí moci
10.kapitola
"Ahoj Hagride," pozdravil obra Harry, když se k němu prodral přes dav studentů.
"Nazdar Harry, co se to ve vlaku probůh stalo?" Vyjekl, když uviděl, jak Lupin s ostatními členy řádu vynáší zraněné na nosítkách.
"Napadli nás Smrtijedi, ale dokázali jsme se ubránit a naštěstí žádné zranění nevypadá vážně," odvětil Harry a vydal směrem ke kočárům. Do toho jeho nastoupila ještě Lenka spolu s Nevillem. Než se nadáli tak kodrcavá jízda ustala a oni vystoupili před mohutnou branou bradavického hradu. Harryho srdce zaplesalo radostí.
"Zase doma," pomyslel si šťastně a spolu se svými přáteli vešli do Vstupní síně. Pomalu se prodírali davem do Velké síně. Ta jako vždy vypadala překrásně. Posadili se na svá oblíbená místa u nebelvírského stolu a s ostatními studenty netrpělivě vyhlíželi první ročníky, které se ještě plavili spolu s Hagridem přes jezero. Plavba nebyla pravděpodobně nijak obtížná, jelikož počasí bylo přímo letní. Na stropu Velké síně stejně jako na obloze nebyl vidět ani jeden mráček.
"Tak kde jsou? Po tom co se stalo ve vlaku mám hrozný hlad," stěžoval si hlasitě Ron. Harry se při tom jen pousmál. Jak věděl, tak Ron by stejně klel i kdyby cesta byla úplně poklidná. Harry měl ovšem také velký hlad a tak se v duchu zaradoval, když profesorka McGonagallová vešla do síně a za zády jí cupital zástup nervózních prvňáčků. Jako každý rok se ozvala píseň Moudrého klobouku. Harry ji neposlouchal, protože hledal za profesorským stolem nějakého nového profesora. Strnul překvapením. Po levé straně momentálně prázdné židle profesorky přeměňování seděl Remus.
"Až přečtu vaše jméno, tak si zde sednete a já vám nasadím Moudrý klobouk. Ten vás zařadí do jedné z kolejí," vytrhl Harryho ze zamyšlení hlas profesorky McGonagallové.
"Alkmanová Sarah," z řady vystoupila drobná dívka s pískově žlutými vlasy. Odběhla cupitavým krokem k třínohé stoličce. Klobouk se chvíli rozmýšlel nad tím, kam jí zařadí, ale nakonec vykřikl na celou síň.
"Havraspár."
Od stolu její nové koleje se ozval nadšený potlesk a jásot. Dívka si sundala klobouk a rychle odběhla ke svým novým spolužákům. Harry viděl, jak si podává ruku s Cho. Teď už se mu ovšem Havraspárská chytačka nezdála nijak zvlášť přitažlivá. Ano, hezká byla, ale po tom jak se k němu minulý rok chovala na ni zásadně změnil názor. Teď mu připadala jako namyšlená vytahovačná husa.
Odvrátil svůj pohled zpět na profesorský stůl, před kterým právě profesorka McGonagallová srolovávala pergamen se jmény právě zařazených prvňáčků.
Ticho v síni si sjednal profesor Brumbál, aby mohl pronést svůj tradiční proslov.
Milí studenti, vítejte v novém školním roce zde v Bradavicích," usmál se zářivě na celou síň. Nikdo ani nedutal. Všichni napjatě čekali na jeho slova.
"Jak jistě všichni dobře víte, po cestě napadla vlak skupina Smrtijedů, stoupenců samozvaného Lorda Voldermorta," pokračoval Brumbál. Mnoho studentů sebou při vyslovení jména Pána zla trhlo.
"Avšak, díky neobyčejně obrovské odvaze a chrabrosti skupiny studentů docházejících minulý rok do kroužku BA a obzvláště pak jejího zakladatele Harryho Pottera se podařilo vlak ubránit a navíc několik Smrtijedů zajmout a uvěznit," Brumbál se odmlčel a usmál se na svého synovce.
Harry cítil, jak se při vyslovení jeho jména všechny zraky upřely na jeho tvář. Všichni s výjimkou Zmijozelských na něj koukali jako na boha. Cítil, jak pod náporem všech těch dotěrných pohledů začíná rudnout. Z této situace ho zachránil Brumbál, který na sebe opět upoutal veškerou pozornost tím, že pokračoval ve svém započatém proslovu.
"Proto bych jim chtěl velice moc poděkovat nejen za sebe, ale za všechny kteří díky nim bezpečně dorazili sem," prohlásil ředitel školy s úsměvem.
"Jako výraz vděku uděluji všem kolejím jejichž studenti se boje zúčastnili sto bodů."
Ve Velké síni se ze tří stolů ozval hlasitý radostný jásot. Harry pohlédl na Brumbála, ten se na něj zářivě usmál. Chlapec mu úsměv vřele opětoval a zapojil se do bouřlivého jásotu. Harrymu padl pohled na vztekajícího se Malfoye a nálada mu ještě stoupla.
"Dále," přerušil Brumbál oslavy studentů.
"Dále bych chtěl mezi námi přivítat staro nového člena profesorského sboru a nového učitele Obrany proti černé magii... profesora Lupina."
Ozval se další bouřlivý potlesk převážně od Nebelvírského stolu. Remus se, když padlo jeho, postavil a všechny obdařil zářivým úsměvem.
Ještě bych chtěl upozornit první ročníky a některé starší ročníky, že vstup do lesa na školních pozemcích je přísně zakázán všechny další zakázané předměty a činnosti najdete na seznamu visícího na dveřích kanceláře pana Fiche. A ještě jedna věc a slibuji, že to bude poslední je ta, že pro šesté ročníky a výše se otevírá nový nepovinný předmět a tím jsou souboje. Tento předmět bude veden profesorem Lupinem za spolupráce profesora Snapea. Zapsat se na něj můžete na pergamen visící ve všech společenských místnostech. Přeji dobrou chuť."
Brumbál se posadil a na všech stolech se z čista jasna objevila hora jídla, až se stoly prohýbaly. Harry byl velice unavený... dokonce tak, že sotva udržel příbor. Jeho ukrutný hlad byl však přece jen silnější a on se spolu s ostatními pustil do jídla.
Měl pocit, že u jídla usíná. Nepřipojil se do konverzace, která u něj ze všech stran kypěla.
Vidlička a nůž mu vypadli z ochablých prstů. Vše kolem něj zčernalo a on se propadl do říše snů.

9.kapitola

30. dubna 2009 v 17:40 Harry Potter a dědic trojí moci
9.kapitola
"Harry," vydechl šťastně Brumbál a rovněž svého synovce pevně objal.
"Moc mě to mrzí, ale opravdu to nešlo," omlouval se jeho prastrýc.
"Já to chápu, a vím, že to bylo kvůli tomu aby jsi mě chránil," Harry se nejistě zarazil.
"Smím ti tykat strýčku," zeptal se starce opatrně.
"No samozřejmě, nejsme ve středověku, aby jme si i v rámci rodiny vykali," zasmál se Brumbál.
"Díky, jak říkám chápu to a vím že to bylo kvůli tomu, že si mě chtěl chránit jak nejlépe jsi uměl," dokončil původní myšlenku Harry.
"Děkuji, to je víc než si zasloužím," usmál se na něj prastrýc a znovu ho pevně objal.
"Jen se chci zeptat, je ještě něco co bych měl vědět?" ptal se trochu podezřívavě. Brumbál se trochu zarazil, ale okamžitě se na Harryho usmál.
"Během tohoto školního roku ti předám něco co ke mě bylo uloženo," pověděl mu s úsměvem.
"Není nic dalšího co bych ti tajil, to přísahám," ujistil ho ještě.
S úsměvem na rtech sešli společně do kuchyně. Každý, jakmile je uviděl, napjatě čekal co se stane.
"Zbylo ještě něco málo k večeři paní Weasleyová, mám hrozný hlad," zeptal se zdvořile do ticha Harry.
"Ale jistě drahoušku, posaď se hned ti to přinesu, jen to musím trochu ohřát," odpověděla mírně zaraženě paní Weasleyová.
"Myslím, že se budu muset s vámi rozloučit, ještě musím něco zařídit," prohlásil Brumbál vesele a zmizel v zelených plamenech.
"Děkuji moc," poděkoval Harry, když před něj paní Weasleyová postavila talíř s gulášem. Chlapec se vrhl na jídlo, jako by týden nejedl. Moc mu to chutnalo, ostatně jako vždy, když vařila paní Weasleyová. Na důkaz toho si hned dvakrát přidal.
Když dojedl, tak se v kuchyni pomalu, ale jistě rozvířil veselý hovor.
Harry se s Ronem bavil jak jinak než o famfrpálu. Po několika desítkách minut, kdy dané téma vyčerpali, připojili se k diskusi Hermiony a Ginny o to, kdo asi bude letošním učitelem Obrany proti černé magii. Snažili se něco vypáčit z Lupina, ale ten byl neoblomný jako tvrdá skála. Jen se tak podivně tajuplně usmíval, ale nic neprozradil.
Po pár hodinách je všechny paní Weasleyová vyhnala spát.
"Ráno se vstává brzo abychom stihli vlak, takže koukejte jít do postelí," řekla tónem, který nesnesl námitky. A ani se nikdo o žádné nepokoušel. Všichni byly v tak dobré náladě, že jí beze slova poslechli a vyrazili směr ložnice, ještě si popřáli s dívkami dobrou noc. Zalehli do postelí a aniž by se převlékli okamžitě usnuli.
Ráno se probudil Harry naprosto svěží a odpočatý. Měl velice dobrou náladu, snažil se Rona probudit, ale když to nešlo žádnými způsoby, a že jich zkusil opravdu hodně, přistoupil k nejzazšímu řešení.
Naplnil litrový džbán ledovou vodou a chrstnul mu ji do obličeje. Ron vyděšeně vykřikl. Pohled mu padl na své mokré pyžamo a na neovladatelně se řehtajícího Harryho.
Výraz mu naoko ztvrdl, popadl stejný džbán a provedl stejnou procedůru i Harrymu. Strhla se bitka. Jako zbraně se využívali polštáře a deky. Vodou rovněž nešetřili, takže když skončili tak byli tak mokrý jako by právě vylezli z vany. Do pokoje vlétla Hermiona.
"Co to tady sakra pro-," nestihla doříct, protože ji okamžitě spláchla dvojitá dávka ledové vody. Harry spolu s Ronem dostali další z mnoha dnešních záchvatů neovladatelného smíchu. Jejich řehot byl tak nakažlivý, že se brzo začala smát spolu s nimi i Hermiona. Po chvíli do pokoje vešla Ginny a okamžitě zamrzla uprostřed pohybu. Uviděla naprostou spoušť. Všude po podlaze se válelo peří nasáklé vodou, která rovněž pokrývala celou podlahu. A uprostřed toho všeho stáli totálně mokří Harry, Ron a Hermiona a neovladatelně se smáli, až se za břicho popadali. Chvíli na ně zaraženě zírala ale pak se spolu s nimi rovněž rozesmála.
Tuto velice zábavnou situaci utla až paní Weasleyová, která je nekompromisně sprdla a jediným mávnutím hůlky vše uklidila a je vysušila. Další chvíle strávili nošením svých zavazadel dolů do haly, kde na ně už čekal Moody, Tonksová a Lupin jako jejich doprovod na nádraží.
Všechna svá zavazadla odnosili do ministerských aut, která byla na letošek opět objednána.
Cesta na nádraží proběhla bez větších problémů. Když dorazili na místo tak měli ještě dvacet minut. Fred s Georgem, kteří je rovněž doprovázeli sehnali nějaké zavazadlové vozíky. Na ně naskládali veškerá zavazadla.
Nádraží bylo plné mudlů spěchajících do práce a tak. Nikdo si ani nevšiml když několik lidí nenápadně zmizelo ve zdánlivě pevné přepážce mezi nástupištěm devět a nástupištěm deset.
Jakmile prošli přepážkou, tak se jim naskytl pohled na velkou červenou lokomotivu která radostně vydechovala oblaky páry.
Po nástupišti pobíhali studenti, někteří se loučili se svými starostlivými rodiči, jiní nakládali svá zavazadla pracně do vlaku.
"Mějte se pěkně, a hlavně na sebe dávejte pozor, ano?" ozvala se starostlivě paní Weasleyová.
"To víte, že budeme," ujišťoval ji Harry. Paní Weasleyová je postupně všechny láskyplně objala a se slzami v očích pozorovala, jak její děti spolu s Harrym nastupovali do vlaku.
"Tak, pojďte si najít nějaké volné kupé," vytrhl je ze zamyšlení Harry.
"Ale Harry, my s Ronem přece musíme jít do prefektského kupé," odpověděla mu opatrně Hermiona.
"No jo tak se snažte přijít brzo, jo?" vzpomněl si Harry a zachmuřeně se otočil směrem k Ginny. Ta na něj omluvně hleděla.
"Já jsem slíbila Deanovi, že si sednu s ním," řekla pomalu a čekala, že se Harry naštve.
V Harrym to taky vřelo, ale úspěšně to zakryl nic neříkajícím nuceným úsměvem.
"Tak ho ode mě pozdravuj," řekl po chvíli a vydal se hledat nějaké volné kupé.
Už byl skoro na konci vlaku když si všimnul, že v jednom kupé sedí Nevill spolu s Lenkou ve velice intimní pozici.
Šel ještě na konec vlaku, jestli nenajde nějaké volné kupé. Když žádné nenašel a snesl několik zvídavých pohledů studentů, tak se chtě nechtě vrátil k tomu Nevillovu. Zdvořile zaklepal a chvíli počkal, aby jeho kamarád mohl předstírat, že se nic nedělo.
"Dále," ozvala se Lenka svým typicky zastřeným hlasem. Harry opatrně otevřel dvířka.
"Je tu volno, ať jsem hledal jak jsem hledal žádné volné jsem nenašel," zeptal se s přátelským úsměvem na rtech. Nevill s Lenkou se po sobě nenápadně podívali.
"Ale jistě Harry posaď se," usmál se jeho bradavický spolubydlící.
"Moc vám děkuji," Harry se posadil naproti Lence.
"Tak co, jak jste si užili prázdniny,"zeptal se s šibalským úsměvem.
Nevill se nervózně zavrtěl a tím prozradil co si Harry myslel.
"Jo skvěle, a ty?" zachránila svého přítele Lenka.
"Až na pár výjimek to šlo," Harry se mírně zachmuřil při myšlence na dva týdny strávené ve Vodemortově zajetí, ale tyto nechutné myšlenky ihned zahnal.
Po pár hodinách veselé konverzace se Nevill prořekl, že strávil prázdniny spolu s Lenkou.
Harry na to, jak vzápětí zrudnul nereagoval a pokračoval v předchozí debatě. Jakmile se objevila čarodějka rozvážející sladkosti, okamžitě si uvědomil jaký má hlad a nakoupil si všechno co měl rád.
Z pojídání a veselého bavení je přerušila velká exploze. Harry okamžitě popadl svou hůlku a vyřítil se na chodbu. Prvním pohledem zhodnotil situaci jako velmi špatnou. V chodbě se řadilo mnoho smrtijedů. Z kupé vykukovali vystrašení studenti a s hrůzou pozorovali co se děje. Harry zahlédl několik členů BA, jak si připravují hůlky. A vedle něj se objevily dvě další. Lenka spolu s Nevillem měli ve tvářích odhodlané výrazy a čekali na příkazy od Harryho.
Ten na nic nečekal a vyslal proti hloučku nepřátel omračovací kletbu. Tu následovalo hned několik dalších od zbylých členů BA. Několik smrtijedů, kteří nečekali sebemenší odpor padlo omráčených či spoutaných k zemi.
Strhla se zuřivá bitva, kletby střídali kletby. Po několika minutách se však projevily zkušenosti, které členům BA viditelně chyběly. Většina z nich ležela na zemi omráčená.
Harry byl zahnán do rohu, jeho jediná výhoda skvěla v tom že byl ze tří stran krytý a mohli na něj útočit nanejvýš dva smrtijedi.
Znovu využil své telepatické schopnosti a bez sebemenších problémů se bránil zaklínadlům vyslaných svými soky. Několik jich omráčil ale po chvíli cítil, že mu rychle ubývají síly. Zbývalo ještě skoro deset smrtijedů. Už začínal být zoufalý. Jeho magická energie byla z většiny vyčerpána a měl co dělat, aby se ubránil nepřátelským kouzlům.
Naštěstí z opačné strany vlaku přiběhla velká skupina členů řádu spolu s Ronem a Hermionou a dalšími prefekty, samozřejmě kromě Zmijozelských.
Bitva se spustila nanovo, ale tentokrát se konečně začínala vyvíjet v prospěch obránců vlaku. Do Harryho žil se spolu s příchodem posil vlila nová vlna odhodlání a síly. Znovu se s nejvyšším nasazením vrhnul do víru bitvy.
Když si smrtijedi začali uvědomovat, že tuto bitvu nevyhrají, popadli každý jednoho svého omráčeného druha a sborově se přemístili neznámo kam.
Harry se pustil do ošetřování zraněných studentů. Naštěstí žádný z nich nebyl poraněn vážně, v mnoha případech na oživení stačilo zaklínadlo "enervate". U těch co to nestačilo vykouzlili členové řádu pevná nosítka a upevnili je na ně.
"Harry, jsi v pořádku?" přiběhla k němu Hermiona a v závěsu za ní Ron.
"Jo, jen jsem strašně unavený," ujistil ji s úsměvem na rtech.
"Tak přece jen se BA vyplatila nebýt toho, že jsi nás minulý rok naučil bojovat, tak by jsme asi vlak neubránili," ozval se Nevill.
"Jasně, ale přece jen by jsme moc šancí neměli kdyby s námi Harry nebojoval," ozval se Ernie z Mrzimoru.
"Vždyť téměř sám zlikvidoval většinu z nich," pokračoval.
Vlak pomalu zpomaloval a tak se všichni přesunuli zpět do svých kupé, aby se převlékli. Harry byl opravdu pyšný na to jak se BA držela. Unaveně se převlékl a když vlak zastavil na nádraží tak unavený ale šťastný vyšel ven na nástupiště.

8.kapitola

30. dubna 2009 v 17:34 Harry Potter a dědic trojí moci
8.kapitola
"Tak já sem příbuzný s Brumbálem? Ale proč mi to nikdy nikdo neřekl?" myšlenky mu v hlavě vířily jedna přes druhou.
"Proč jsem musel žít u Dursleyových, když mám stále ještě prastrýce?" ptal se sám sebe. Nemohl to pochopit. Celý život žil v domnění, že Dursleyovi jsou jediní jeho žijící příbuzní a teď zjistí, že jeden jeho příbuzný stále žije a navíc je to kouzelník. Vzedmula se v něm velká vlna hněvu na Brumbála.
"Jak mě u těch zrůd mohl nechat? Proč si mě nevzal k sobě?" ptal se sám sebe v duchu.
"Asi mě nechtěl. Byl bych pro něj asi jen přítěží," odfrkl si znechuceně.
Knihu naštvaně hodil na noční stolek a vlezl si do postele. Po chvíli konečně propadl do říše snů.
Když se ráno probudil měl poměrně dobrou náladu, ale vzápětí si vzpomněl na Brumbála a znovu ho zachvátil vztek. V hlavě mu vyvstala jediná otázka.
"Proč?" ptal se sám sebe. Na Ronově posteli už nikdo nebyl a tak, když se oblékl sešel dolů na snídani. Před ostatními se snažil ukrýt svůj hněv a nasadit nic neříkající přívětivý úsměv. Snídaně byla jako vždy skvělá. Měl pocit, že Hermiona si ho občas starostlivě prohlíží, ale nebyl si jistý. Doufal, že mu jeho výraz uvěřila. Po snídani se mladí vydali sbalit si všechny své věci, které se objevovaly na velice neobvyklých místech.
Harry našel jeden ze svých hábitů v pokoji dívek, i když vůbec netušil jak se tam dostal. Tím si vysloužil poťouchlé pohledy Hermiony.
Ron hledal svůj prefektský odznak, který nakonec po několika nervy drásajících hodinách našel na půdě u Klofana.
Když už se zdálo, že mají všichni všechno připraveno a sbaleno, tak si Hrmiona uvědomila, že nemá hůlku. Do teď si toho nevšimla, jelikož jí stejně nesměla používat. Hledali všude, ve sklepích, v hale, v kuchyni, ve všech pokojích, na půdě, ale najít jí nemohli. Nakonec se Harry ze zoufalství zeptal Flarona.
"Flarone, neviděl jsi někde v domě Hermioninu hůlku?"
"To netuším, počkej.... ano už si vzpomínám, ale popsat to neumím. Pošlu ti svou myšlenku jako obraz a ty uvidíš kde je, ano?" potřásl hlavou jeho přítel.
"Opravdu? Ani nevíš jak ti jsem vděčný za Hermionu," usmál se na něj a vytvořil s ním pevné telepatické spojení po kterém by se dal poslat ostrý obraz. Zavřel oči a uviděl místnost. Nejdřív jí nemohl poznat, ale za okamžik se obraz vyostřil a on uviděl svůj pokoj. Hermiona seděla na posteli, ve které ležel s mrtvolným výrazem ve tváři. V ruce měla svou postrádanou hůlku.
On sebou na posteli silně trhnul. Hermiona se k němu okamžitě nahnula a při tom nevědomky upustila hůlku. Ta se odkutálela a spadla za postel.
Obraz se mu postupně ztrácel až úplně zmizel. Opět uviděl kuchyň, ve které do teď seděl.
"Už vím kde je tvá hůlka Hermi, pojď se mnou," usmál se na ní a zamířil do svého pokoje. Chvíli mu trvalo než dostatečně odtáhl postel aby se mu mezi ní a zeď vměstnala ruka, ale s mírnou Hermioninou pomocí se mu to podařilo. Okamžik slepě šátral po zemi ale nakonec narazil na to co hledal. Usmál se na ní a podal jí její kouzelnický nástroj.
"Hlídej si ji pro příště pečlivěji," mrknul na ní.
Společně se vydali dolů na večeři. Vesele se bavili celou cestu ze schodů. Už, už vstupoval do kuchyně, když mu padl pohled na postavu v rohu haly. Strnul, v žilách se mu znovu rozvířil potlačovaný hněv při pohledu na profesora Brumbála. Ten si ho pozorně prohlížel, v chlapcových očích, ale uviděl jen chlad a čirou nenávist. Nevěděl, co to má znamenat. "Ovládá ho opět Voldemort? Nebo co se stalo."
Harryho okamžitě přešel hlad, otočil se na podpadku a rychlým krokem odkráčel zpět do svého pokoje. Profesor Brumbál ho ihned rychle následoval. Hermiona celý výjev sledovala s úžasem ve tváři. Naprosto nechápala co se Harrymu stalo.
Harry přecházel vztekle po svém pokoji. Dveře se otevřely a jeho prastrýc vešel s otázkou ve tváři. Harry ho probodl svým nejhorším pohledem, kterým by se mohl chlubit i sám Voldemort.
"Jděte pryč," zavrčel nenávistně směrem ke starci. Ten mírně mávl hůlkou a zeptal se ho.
"Harry, co se stalo?"
"To víte velice dobře vy sám," zasyčel posměšně Harry.
"Nechápu," vydechl zmateně Brumbál.
"To by se mělo zapsat do historie, slavný Brumbál něco nechápe," zasmál se jedovatě chlapec.
"Harry, co se stalo," zopakoval svou otázku zmatený Brumbál.
"Nic, nic se nestalo, jen jsi mě nechal hnít u těch zrůd celých jedenáct let.... strýčku," řekl nebezpečně Harry.
Brumbálovi strnul výraz v obličeji chvíli zmateně otevíral ústa a zase je zavíral. Když se alespoň částečně uklidnil z toho šoku, který mu chlapec nachystal, tak vykročil směrem ke svému synovci. Harry se ale odsunul.
"Harry," zašeptal potichu Brumbál.
"Nech mě na pokoji," zavrčel Harry.
"Nech mě to alespoň vysvětlit."
"Tady není co vysvětlovat, podle mě je to nad slunce jasné," odmítnul Harry.
"Prosím Harry," žádal ho tiše prastrýc.
"Ne, prostě jsi mě raději nechal u těch příšerných existencí, co si říkají moji příbuzní, než aby jsi si mě vzal na starost," odsekl.
"To není pravda. Prosím dovol mi to vysvětlit," Brumbál už byl zoufalý, tak moc si to přál Harrymu vysvětlit, ale on nechtěl nic slyšet. Chápal ho, jak mohl být tak hloupý. Proč to před ním tajil.
"A co bych se dozvěděl? Hmm, co, řekni mi... strýčku, proč jsi mě teda u nich nechal? Byl bych ti přítěží? Nebo snad povinností navíc? Tak proč!" poslední slovo vykřikl.
"Nemohl jsem si tě u sebe nechat," namítl Brumbál
"A víš proč? Protože u mě by neúčinkovalo ochranné kouzlo, které tě do teď chrání pokud jsi v domě své tety. Jedině tam jsi byl v bezpečí. Chápeš? Prostě to nešlo a nejde. Nejde o to, že bych o tebe nestál, nebo dokonce neměl rád. Naopak, tím že jsem tě nechal u tvé tety a strýčka jsem tě ochránil před smrtelným nebezpečím.
Harry na něj zlostně shlížel, nevěděl jestli se má zlobit dál, nebo má Brumbálovi odpustit.
"Ne, on se mě zřekl, tak já se teď zřeknu jeho," ujišťoval sám sebe.
"Ale co když, je to tak jak říká a opravdu si tě nemohl k sobě vzít," snažil se obměkčit sám sebe Harry.
"Tak jsi mi to alespoň mohl říct, když jsem nastoupil do Bradavic," vyslovil svou námitku Harry.
"Ano Harry, to jsem asi opravdu měl, ale já se bál, že by se to k Voldemortovi mohlo nějak donést a on by tě mohl využít k tomu aby dostal mě. Ale hlavně nešlo o to, co by se stalo mě ale neřekl jsem ti to protože jsem se bál, aby ti neublížil. Ale teď vím, že i přesto jsi se s ním střetl vícekrát, než jakýkoliv jiný kouzelník a pokaždé si přežil," zakončil hořce svůj dlouhý monolog Brumbál a čekal na chlapcův verdikt.
V Harrym to vřelo. Netušil co má dělat. Jestli odpustí co mu přinese další ránu? Co mu ještě všechno prastrýc tají? Ale když se ho vzdá, tak ztratí jediného opravdového příbuzného, který mu ještě zbyl.
"Co mám teď dělat," ptal se sám sebe v duchu a ani si neuvědomil, že svou otázku nenasměroval jen k sobě samotnému, ale i svému okolí.
"Být tebou, tak mu dám poslední šanci a odpustím mu," ozval se hlásek v jeho hlavě a on poznal, že to byl Flaron.
"Opravdu si to myslíš?" zeptal se ho zmateně Harry.
"Ano, myslím, že to udělal z ušlechtilého důvodu. Snažil se tě chránit a taky díky němu si se dožil svých jedenáctých narozenin a stal se kouzelníkem, na to nezapomínej," ujistil ho fénix moudře.
"Asi máš pravdu, dám mu ještě jednu šanci, ale musí mi říct všechno co mi ještě tají," rozhodl se konečně Harry.
"Moudré rozhodnutí Harry," pochválil ho jeho přítel.
Profesor Brumbál čekal. Cítil z Harryho telepatické signály vysílající do prostoru a další se k němu vraceli, ale nedokázal určit z jakého zdroje jsou.
Vlny energie náhle přestaly být cítit. Brumbál pohlédl na svého synovce a napjatě očekával jak se rozhodne.
"Strýčku," vydechl Harry a objal užaslého starce.

7.kapitola

30. dubna 2009 v 17:29 Harry Potter a dědic trojí moci
7.kapitola
Po cestě pomocí Letaxu se Harrymu jako vždy točila hlava. Chvíli ztěžka oddechoval. Když se vzpamatoval odběhl nahoru do svého pokoje. Tam si odložil všechny nakoupené věci a přesunul se zpět do kuchyně. Po cestě se hlavně psychicky připravoval na to, co ho teď čeká.
"Mám Remusovi a ostatním říct i o tom snu,?" ptal se sám sebe.
"No asi jo, sám dobře vím, jak mě štve, když mi něco tají," ujistil se Harry a vstoupil.
Všichni na něho netrpělivě hleděli. Ticho jako první protrhl Remus, který byl zjevně zvědavý ze všech nejvíc.
"Tak jak zněla ta věštba,?" Zeptal se netrpělivě.
"No jak bych to řekl, ona není jedna věštba, ale dvě," promluvil nervózně.
"Dvě!" vykřikli všichni přítomní.
"Nepřerušujte mě prosím vás," zarazil další případné dotazy Harry.
"Na konci minulého školního roku, když mě profesor Brumbál odvedl z ministerstva, tak mi sdělil, že rok před tím než jsem se narodil před ním profesorka Trelawneyová pronesla věštbu. Její záznam se umístil k mnohým dalším věštbám na odbor záhad. Tento záznam se rozbil, ale profesor Brumbál mi její obsah prozradil. Nepamatuji si její přesné znění ale v zásadě je to takto:
Na konci sedmého měsíce se narodí ten jež bude mít moc porazit Pána zla . Narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili. Pán zla ho poznamená jako sobě rovného. Vyvolený bude mít moc jakou Pán zla sám nezná. Oba musí zemřít rukou toho druhého neboť ani jeden nemůže žít pokud ten druhý zůstává na živu."
Harry se na chvíli odmlčel aby nabral dech. Mluvil tiše, až skoro šeptal. Přesto se jeho hlas mocně nesl. Ostatní mu vyseli na ústech a hltali každé jeho slovo.
"To je strašné," vydechla Hermiona.
"Takže buď ho zabiješ, nebo on zabije tebe?"
"Ano, ale to není vše," Odpověděl Harry a pokračoval.
Vyprávěl jim o snu z noci před jeho narozeninami. Pověděl jim o tom, že když se probudil tak měl v pokoji Flarona a hůlku s prstenem. A taky že se mu změnily vlasy a tak.
"Takže díky tomu prstenu jsi se mnou mohl telepaticky komunikovat?" ujišťoval se Remus.
"Ano díky němu, a také díky němu si můžu tuto hůlku kdykoli a hlavně kdekoli přemístit tam, kde zrovna jsem," dodal ještě a přidal na důraze při slově kdykoli.
"Jak to myslíš kdekoli, to jako i v Bradavicích?" užasl Remus.
"Ano, i v Bradavicích," potvrdil Harry.
V kuchyni se rozhostilo naprosté ticho. Všichni pozorovali Harryho až s posvátnou úctou a každý dumal nad tím, co se právě dozvěděl. Harry je všechny s úzkostí pozoroval a čekal co na to řeknou.
"Ach Harry," vrhla se Hermiona naprosto překvapenému chlapci kolem krku. Hary se pod jejím stiskem už začínal pomalu dusit.
"Hermiono prosím pusť mě," zachrapal přiškrceným hlasem. Hermiona se rychle odtáhla a omluvně se na něj pousmála. Harry nabral do svých prázdných plic tolik vytoužený vzduch. Všichni přítomní na něj soucitně hleděli a měli mírný strach v očích.
"A na jaké schopnosti jsi už přišel?" zeptal se ho tiše, ale se zvědavým leskem v očích Remus.
"No... dokážu mluvit s fénixi, pak se dokážu přemisťovat kde chci," zamyslel se
"A dnes jsem pocítil zvláštní věc," řekl spíše sám pro sebe.
"Jakou věc," zeptal se Ron.
"Jako kdybych těm smrtijedům dokázal číst myšlenky," uvažoval dál nahlas Harry.
"Cože, jak to myslíš číst myšlenky, co se stalo?" ptal se dál Remus.
"Nevím jak, ale prostě jsem věděl jak a kdy na mě zaútočí," vysvětloval.
"To je zvláštní, neslyšel jsem že by Godric nebo Rowena tohle dokázali," ozval se uklidňující zamyšlený hlas. Všichni sebou trhli. Pohlédli směrem odkud se hlas ozval. Stál tam profesor Brumbál.
"Asi by jste všichni rádi věděli, jak jsem se sem dostal," četl jim z tváří a usmál se na ně.
"Byli jste tak zaujati Harryho vyprávěním, že jste si mě vůbec nevšimli. Přišel jsem krbem," vysvětlil jim s úsměvem.
"Jak říkám, nikdy jsem neslyšel o tom, že by Godric nebo Rowena ovládali telepatii," zopakoval své konstatování.
"Telepatii," ozvalo se mnohohlasně od všech přítomných.
"Ano myslím, že další z tvých schopností, Harry, je telepatie, což je nejvyšší stupeň nitrozpytu, v historii je jen velice málo kouzelníků obdařených touto schopností," poučil je profesor Brumbál.
V Harryho hlavě se rozvířily myšlenky.
"Takže já umím číst myšlenky? To je přece blbost. A Godric ani Rowena tuto schopnost neměli. To znamená že je to první schopnost, kterou jsem získal od Angelici. Schválně to vyzkouším," řekl si. Pohlédl na Hermionu a soustředil se na její myšlenky.
Chvíli se nic nedělo, ale za okamžik uslyšel ve své hlavě její hlas.
"Telepatie... to znamená že může kdykoli číst naše myšlenky, třeba právě teď. Pokud vím, tak jsem někde četla, že proti telepatii se nedá nijak bránit. Zjistit její zásah ve svém vědomí můžou jen velice zběhlí nitroobranáři. Ale ani oni jí nemůžou zastavit. To dokážou jen ti co sami ovládají telepatii. A tu, pokud vím v dnešní době neovládá nikdo kromě Harryho."
Harry přerušil spojení.
"Takže to funguje, a nemůže mě nikdo odrazit. To znamená že můžu číst myšlenky i samotnému Voldemortovi," rozzářil se nadšením.
" Ale ten určitě je výborný v nitroobraně, takže to pozná," kontrovalo ho jeho druhé já.
" Ale stejně mi v tom nemůže zabránit," odporoval.
"To máš pravdu," hlásek rezignoval.
Z přemýšlení ho vytrhl hlas profesora Brumbála.
"Tak to vypadá Harry, že budeš samé překvapení," usmál se na něj. Když se na něj Harry podíval, tak mu v očích hrály veselé jiskřičky.
Profesor Brumbál se podíval na své pro mudly naprosto nesmyslné hodinky.
"Tak to vypadá, že vás už opustím. Zanedlouho mám v Bradavicích schůzku s panem ministrem," poznamenal omluvně a zmizel v plamenech. V kuchyni nastalo hrobové ticho, které přerušila až hlasitá rána, způsobená pravděpodobně dopadem nějaké těžké věci v hale na podlahu, a následně vzteklé nadávání nějaké ženy. Všichni okamžitě s tasenými hůlkami vyrazili vstříc neznámé. Ona žena se ukázala jako Tonksová, která jako obvykle svrhla věšák. Všichni se s úlevou zasmáli ale ne škodolibě, nýbrž tomu, že Tonksovou považovali za Smtijeda.
"Ahoj Tonksová," pozdravila jí zdvořile paní Wasleyová a pomohla jí s věšákem.
"Jdeš právě včas, za chvíli bude večeře," a všichni se vrátili do kuchyně a posadili se kolem stolu. Paní Weasleyová roznesla s pomocí Hermiony a Ginny jídlo. Harrymu večeře velice chutnala a jelikož měl po boji na Příčné ulici pořádný hlad, tak snědl porci za dva. Po večeři se šel projít po domě. Míjel spousty obrazů, kteří na něj opovržlivě hleděli. U někoho vídal oči, které byly navlas stejné jako ty Siriusovy, jinde viděl stejný nos, jinde podobný tvar obličeje. Nohy ho zanesly do jeho pokoje. Pohled mu padl na knihy, které si dnes koupil, konkrétně Starobylé kouzelnické rody . Vzal knihu a namátkou jí rozevřel. Bylo zde spousta známých rodů, jako Mafoyovi, Crabe a Goyle, i když ti byli poměrně mladý rod. Dále našel Weasleyovi se kterými byl přes svazek taky příbuzný a nakonec uviděl svůj rodokmen. Jak bylo vidět Potterovi byli odjakživa dědici Nebelvíra. Harry hledal spojení s Rowenou z Havraspáru. Strnul úžasem. Zjistil, že jeho děda William Potter si vzal Katrine Brumbálovou sestru nynějšího ředitele Bradavic Albuse Brumbála.

6.kapitola-2.časť

30. dubna 2009 v 17:26 Harry Potter a dědic trojí moci
6.kapitola-2.časť
"To pro nás nepředstavuje nejmenší problém, tvoje smrt přijde brzy, to se neboj," ušklíbnul se druhý Smrtijed.
V Harrym to hrklo. Poznal ten hlas. Patřil nejvíce nenáviděné osobě hned po samotném Voldemortovi, patřil Belatrix Lestrangeové. Vzedmula se v něm vlna ohromného hněvu a odhodlanosti. Odhodlanost a touha po pomstě jím prostoupila až do morku kostí, až ho úplně ovládla. Díky ní v sobě ucítil obrovskou dřímající moc a sílu.
Znovu pevně sevřel hůlku a pozvedl ji do bojové polohy i když si vůbec nevšimnul, že by to chtěl. Nějaký neznámý hlas mu našeptával co má dělat. Náhle, i když vůbec netušil jak, věděl kdy a jak se na něj smrtijedi chystají zaútočit. Jakmile se jen nepatrně pozvedly hůlky, tak vytvořil nejsilnější štít, který znal. Jeho rukou mu unikala mocná energie a vstřebávala se do jeho jediné ochrany. Kletby narazily do jeho štítu a neškodně se rozplynuly. V Harryho ruce mocně škublo po každém nárazu zaklínadla, ale o to víc sevřel hůlku. Po posledním kouzlu štít zrušil, protože jeho udržení by ho stálo veškeré jeho zbývající síly.
Pohlédl do tváří svých nepřátel a uviděl výraz čirého překvapení a hrůzy. Když se podíval pořádně uvědomil si, že se nedívají na něj ale na něco za jeho zády. Opatrně se otočil a strnul překvapením. Vznášel se tam Flaron. Hořel stejně jako Fawkes, když ho viděl ve druhém ročníku, ale přece to bylo úplně jiné. Cítil, jak se z Flarona uvolňuje mocná magická energie. Ta energie se shromažďovala v jednom bodě. Tam Harry viděl, že se vytváří ohnivá koule, která se neustále zvětšovala. Když dosáhla velikosti fotbalového míče tak Harry zaslechl Flaronův telepatický pokyn.
"Dopředu." V tu chvíli "meteor" doslova vystřelil proti Harrymu, ten jen viděl jak se z popela vyhrabává mládě Flarona, než sebou třísknul na zem. Tento pohyb měl dobře nacvičený z Famfrpálu, díky němuž se vyhýbal potloukům. Ohnivá koule narazila do země přesně před Smrtijedy. Ozval se ohromný výbuch, který byl doprovázen mocným zlatavým zábleskem. Ten ho na několik desítek sekund oslnil. Po tom, co už byl znovu schopen zaostřit uviděl, že všech pět smrtijedů leží na zemi s ohořelým hábitem a zjevně v bezvědomí.
Rychle doběhl k malému ptáčátku, které se snažilo vyhrabat z popela. Opatrně ho zvedl a pokoušel se s ním telepaticky spojit, ale malé ptáče ještě mělo málo vyvinutou mysl na takové spojení. Opatrně ho dal do kapsy a otočil se zpět směrem k bitvě. Viděl jen, jak se všichni hromadně přemisťují spolu se dvěma postavami v bezvědomí.
"Sakra," zaklel. Malfoy i Lestrangeová znovu utekli.
Prohlédl si své spolubojovníky a hrůzou strnul, mnoho bylo těžce zranění, spousta leželi na zemi v bezvědomí.
Pohled mu padl na Remuse, který se k němu rychle blížil a pochválit ho určitě nešel.
"Co si sakra myslíš, že děláš?" zařval nepříčetně Remus. Harry se snažil nasadit nevinný výraz, ale nějak se mu to nedařilo.
"Co? Pomáhám vám," odpověděl mírně nabroušeně Harry, ale to nebylo nic oproti tomu jak soptil Remus. V tuhle chvíli by se ho bál i samotný Satan.
"Jo tak pomáháš, vždyť jsi mohl klidně umřít!!"
"No to bych chtěl vidět tebe jak utíkáš, když jsou tví blízcí v nebezpečí" začínal i Harry ztrácet sebekontrolu.
"Ale já nejsem tak důležitý a navíc už jsem starý, ty máš celý život ještě před sebou," řval dál Remus. Na ulici naštěstí bylo pouze pár členů Fénixova řádu. Ti stály jako přimražení a s otevřenou pusou. Civěli na své hádající se společníky. Ti je vůbec nevnímali a věnovali se své hádce.
"To jako myslíš, že jen kvůli nějaké pitomé věštbě nechám umřít přátele?" ujelo Harrymu
"Počkat, jakou věštbu myslíš," ždímal z něj Remus.
"To je fuk žádnou," snažil se to rychle zamluvit Harry.
"Už ses prořekl, tak to koukej vybalit."
"Ne, souvisí jen se mnou a s Voldemortem, s nikým jiným jasné" odsekl Harry.
"Není to ta co se rozbila na ministerstvu?" ptal se dál Remus nedbaje na Harryho odpověď.
"No jo je, spokojený? to co se rozbilo na ministerstvu byl jen její záznam.
"A jak si se dozvěděl její znění, když se rozbila?" zajímal se Remus.
"Od Brumbála, to on byl svědkem když jí Trelaweneyová vyřkla," vysvětlil mu Harry.
"Trelawneyová?" vykřikl udiveně Remus.
"Jo Trelawneyová," ujistil ho Harry.
"Tak řekneš mi jak ta věštba zněla," naléhal Remus. Harry chvíli přemýšlel. V tu ránu dostal nápad. Soustředil se a poslal Remusovi telepatický vzkaz.
"Tady nás může kde kdo slyšet, až se vrátíme na ústředí tak ti to řeknu." Remus sebou udiveně cukl.
"Jak-," začal ale Harry ho znovu utnul myšlenkovou zprávou.
"Až na ústředí."
Remus se už tedy dál nevyptával jen stále překvapeně Harryho pozoroval. Postupně našli Rona, Hermionu, Ginny i paní Weasleyovou. Všichni byli naštěstí v pořádku, jen nesmírně vyděšení. Došli do Děravého kotle a pomocí letaxu se přesunuli zpět na Grimlaudovo náměstí.

6.kapitola-1.časť

30. dubna 2009 v 17:24 Harry Potter a dědic trojí moci
6.kapitola-1.časť
Ráno se probudil a byl plný energie. Podíval se na Ronovu postel, kde její obyvatel stále hlasitě chrápal. Budík hlásal, že je něco po deváté hodině ranní. Oblékl si svoje oblíbené džínsy, které jako jediné nebyly po jeho bratranci a černou mikinu. Probudit Rona byl sice o něco těžší oříšek, ale nakonec se mu to podařilo. Počkal až se jeho kamarád taky oblékne a společně vyrazili dolů do kuchyně. Pod schody našli Hermionu s Ginny sedící v křeslech. Hermiona si jako obvykle četla nějakou knihu a Ginny hladila Křivonožku, který spokojeně předl na jejím klíně.
"Dobré ráno", pozdravila je s úsměvem Hermiona.
"Dobré", oplatili jí kluci a počkali až se k nim připojí a společně vešli do kuchyně.
V kuchyni už seděl Remus, Moody, Kingsley, Tonksová a pan Weasley s paní Weysleyovou.
"Dobré ráno", pozdravili je sborově a usadili se ke stolu kde už na několika talířích čekala hora toastů.
"Dobré", odpověděli jim dospělí.
"My vás budeme doprovázet dnes na Příčnou, hned po snídani vyrazíme". Vysvětlil Remus.
Po vydatné snídani se všichni shromáždili před krbem. Každý si vzal hrst prášku Letax. Když na Harryho přišla řada, tak se zarazil, naposled když cestoval pomocí Letaxu tak skončil na Obrtlé a nic se mu nestalo jen díky Hagridovi, kterého tam náhodou potkal. Zhluboka se nadechl a co nejzřetelněji vyslovil:
"Příčná ulice". Svět se s ním zatočil, viděl spoustu zeleného světla, které vycházelo z plamenů. Viděl záblesky z probíhajících krbů. Vše skončilo stejně rychle jako to začalo a vypadl v Děravém kotli. Tam už na něj čekala paní Weaslyová a Ron. Počkali na ostatní a společně prošli na malý dvorek za Děravým kotlem. Remus vytáhl hůlku a poklepal na příslušnou cihlu. Zeď se rozestoupila a oni vešli na přeplněnou Příčnou ulici.
Jako první vyrazili k madame Malkinové kde si s Ronem koupili nové hábity, protože přes prázdniny zase o dost vyrostli. Po cestě do Krucánků a Kaňourů potkali několik svých spolužáků z Bradavic. Harry procházel podél regálů a hledal potřebné učebnice. Pohled mu padl na velice tlustou knihu jejíž název hlásal Starobylé kouzelnické rody. Harry ji přidal do kotlíku kde shromažďoval knihy a pokračoval v předešlém hledání.

Už měl skoro všechny předepsané knihy a už potřeboval pouze učebnici Obrany proti černé magii - Kletby a protikletby pro více pokročilé od Emilíny Smithové. Po chvíli jí konečně našel a mířil směrem k pokladně, když obchodem otřásla mohutná detonace. Harry okamžitě instinktivně vytáhl hůlku. Kotlík se všemi vybranými knihami zůstal ležet za ním na zemi nepovšimnut. Z ulice se ozýval panický křik davu. Lidé se snažili dostat co nejdál od skupiny postav v černých kápích s maskami. Nebylo pochyb, že jsou to Smrtijedi a znovu terorizují kouzelnické obyvatelstvo. Několik stánků a obchodů hořelo. Harryho "ochranka" se je snažila zastavit, ale nemělo to žádný efekt.
Ozval se typický zvuk hromadného přemisťování a na ulici se objevilo dalších dvacet členů Fénixova řádu. Harry si nasadil kapuci od své mikiny a okamžitě se nikým nepovšimnut vrhl do víru bitevní vřavy. Smrtijedi ho začali považovat za hrozbu poté, co bez sebemenších problémů vyřadil tři z nich. Během chvíle se proti němu vyřítili dva přisluhovači Pána zla a začali ho zasypávat nejrůznějšími poutacími a omračovacími kletbami.
Harry měl co dělat, aby je všechny stačil vykrývat, ale celkem rychle si začal všímat specifických pohybů svých nepřátel, které předzvěstovaly chystaný útok. Díky tomu se nepřátelských zaklínadel snadno zbavoval a stačil jim posílat i své vlastní "milé" pozdravy. Ty bohužel rovněž nezaznamenaly úspěch.
Po několika minutách boje mu při jednom akrobatickém vyhýbání se jedné omračovací kletbě spadla jeho pokrývka hlavy, která zaručovala jeho anonymitu. Smrtijedi se zarazili když spatřili tvář svého poměrně nebezpečného a mrštného protivníka.
"Hej, vždyť je to Potter", vykřikl jeden z nich. Harry bezpečně podle hlasu poznal, že to byl Lucius Malfoy. Okamžitě místo dvou před ním stálo pět Voldemortových stoupenců.
"Tak co Pottere vzdáš se dobrovolně, nebo potřebuješ pomoc", poznamenal posměšně Malfoy.
"S vámi půjdu jen přes svou mrtvolu," zavrčel Harry odhodlaně.
Neměl moc šancí. Proti pěti se nemá šanci ubránit a lidé z Řádu mu pomůžou asi velice těžko. Nemá nejmenší tušení jakou kletbou, nebo kdy jeho sokové zaútočí . Kdyby to věděl možná by se přece jen dokázal ubránit.

5.kapitola

30. dubna 2009 v 17:22 Harry Potter a dědic trojí moci
5.kapitola
Harry pozoroval Ginny a teď si uvědomoval, že i když má oči zarudlé od nepřetržitého pláče a rozcuchané neupravené vlasy, tak jí to moc sluší. Už to nebyla ta malá holčička, kterou zachránil před baziliškem. Vyrostla v krásnou mladou dívku. Necítil se dobře, když jí viděl takhle se trápit.
"Když se směješ tak ti to sluší víc" řekl. Hlas měl chraplavý jak ho dlouhou dobu nepoužíval. Ginny sebou trhla. Oči se jí rozšířily obrovským překvapením.
"T-ty vnímáš" vydechla užasle
"Proč bych neměl" optal s úsměvem Harry
"Madame Pomfreyová tvrdila, že je mizivá šance na to abys nepřišel o rozum"
"No mě připadá, že rozumu, jak říká Hermiona, nikdy moc neměl" zasmál se Harry, ale rychle přestal, protože ho to neuvěřitelně bolelo.
"Přesto teď ho víc než je u mě zvykem, teda alespoň myslím" usmál se znovu. Náhle se otevřely dveře a do pokoje vešly Remus, Ron a Hermiona.
"Běž si lehnout tím, že nebudeš spát mu nep..." Hermiona se zarazila uprostřed věty, když si všimla, Harryho otevřených očí. Ten se neudržel a jejich udiveným obličejům se začal chraplavě smát. Do očí mu vhrkly slzy radosti a bolesti zároveň.
"Harry" vykřikla Hermiona a vrhla se mu společně s Remusem a Ronem kolem krku. Ten znovu usykl bolestí a oni se rychle odtáhly a jejich udivené obličeje vystřídala čirá radost.
"Jak, jak je to možné vždyť madame Pomfreyová..."
"Mě se tak snadno nezbavíte, prosím nedonesete mi vodu mám hroznou žízeň"
"Jistě" odběhl Remus a Harry věděl, že nepřinese jen vodu, ale i zbytek momentálního obyvatelstva.
"Jak dlouho jsem spal"zeptal se jich.
"Deset dnů" odpověděla mu Ginny.
"To je dost" poznamenal. Díval se po místnosti na první pohled poznal, že se nachází v Bradavicích na ošetřovně. Byl si naprosto jistý, za svůj život zde strávil víc času než jakýkoli jiný student. Pohled mu utkvěl na Flaronovi usmál se na něj a v myšlenkách ho pozdravil. Flaron se vznesl a posadil se mu vedle hlavy na noční stolek.
"Odkud máš fénixe?" Zeptala se, se zájmem v očích Hermiona
"Dostal sem ho k narozeninám"
"Od koho prosím tě?" Do pokoje vešel Remus s tácem na, kterém byla velká sklenice vody a spousta lahviček s lektvary. Už na první pohled se mu zvedal žaludek. Hned za Remusem do pokoje vpadla paní Weaslyová, Tonksová, Brumbál, pan Weasley. Paní Weasleyové stékali slzy štěstí po tváři. Už, už se na něj chtěla vrhnout a obejmoutho, ale ovládla se, za což jí byl Harry neskonale vděčný. Ze své kanceláře se vyřítila madame Pomfreyová jako velká voda.
"Co to tady je, co tady dě-" když si všimla že Harry je vzhůru a sotva zadržuje smích
"Jak, co, vždyť vy" koktala udiveně. Rychle se vzpamatovala.
"Vypadá, že máte tužší kořínek než sem si myslela." Řekla už svým typickým odměřeným hlasem.
"A teď všichni ven pan Potter si potřebuje odpočinout." Hned se ozvaly protesty.
"Dobrá, ale jen po třech." První si to vybojoval profesor Brumbál. Nejdříve tu chtěl být o samotě, ale Harry usoudil, že Ron s Hermionou by to měli slyšet taky.
"Tak Harry rád bych se tě zeptal na pár věcí. Zajímalo by mě odkud máš toho fénixe a co se ti to stalo s vlasy" začal Brumbál. Harry tedy vyprávěl jak měl o prázdninách sny a hlavně ten sen před jeho narozeninami.
"Opravdu, to jsem netušil. Veděl jsem, že máš v sobě krev Godrika a Roweny, ale to, že jsi i dědic andělské moci z tebe dělá mocnějšího mága než je sám Voldemort. Až získáš svou moc tak ho budeš moci zabít jednou pro vždy"
"Vy jste věděl, že jsem dědic Nebelvíra a Roweny a zase jste mi to zatajil? Proč?"Rozčílil se Harry.
"Protože jsi se to měl dozvědět až o svých šestnáctých narozeninách. Moc dědiců se projeví až v šestnácti letech."Uklidňoval ho Brumbál
Harry se tedy uklidnil a pokračoval s vyprávěním. Jak ho zajali a mučily. Když se dostal k tomu jak zemřela Hedvika a zachránila mu život tak se zarazil. Do očí mu vyhrkly slzy.
"To bude dobrý"konejšila ho jemně Hermiona
"Pohřbili jste jí" Zeptal se Harry utírajíce si oči.
Ano Hagrid jí pohřbil na okraji Zapovězeného lesa.
"To je dobře, zasloužila si důstojný pohřeb." Na ošetřovně se rozhostilo ticho.
"A sakra!"Vydechl Harry.
"Co se děje"
"Voldemort má moje hůlky" Pohled mu padl na prsten, který má na ruce, uvědomil si, že ji může přivolat. Soustředil se na ni a přál si aby se mu přemístila do ruky. Z jeho těla začala unikat jeho energie. Když už myslel, že ho to kouzlo zabije, tak se mu ruka a prsten rozzářil zlatým světlem a v tu chvíli už jí držel. Usmál se, ale vysílení bylo tak velké, že okamžitě padl do bezvědomí
Když se probral, seděli u něj Ron, Hermiona a Ginny a starostlivě si ho prohlíželi.
"Co to jako mělo být, vždyť tě to málem zabilo. Opovaž se to někdy udělat znovu" začala ho okamžitě peskovat Hermiona. Harry se na ní vyděšeně podíval a v duchu jí poslal vzkaz:
"Vy jste to Ginny řekli"
"Jak si to udělal" zeptala se udiveně
"To je teď jedno" odsekl Harry
"tak jo nebo ne"
"jo, řekli jsme jí to, ale teď mi vysvětli jak je možné že si ke mě mluvil v duchu" Ron s Ginny na ně civěli jak na blázny
"Hmm, tak to je super" poznamenal trochu naštvaně Harry
"Jak jsem to udělal? Jednoduše pomocí tohohle prstenu, jak jsem vám vče- sakra jak dlouho jsem byl v bezvědomí?
"Dva dny" odpověděla mu Ginny
"Tak jak jsem vám předevčírem říkal tak ten prsten funguje jako telepatický talisman, pomocí jehož můžu někomu blízkému poslat telepatickou správu na libovolnou vzdálenost, tedy skoro libovolnou. Čím dál to je tím je to namáhavější. Pochopili všichni?"
Hermioně se rozšířily oči pochopením.
"Komu všemu jste to taky řekli?"
"Nikomu jen Ginny a jí jsme to řekli jen proto, že nás tajně odposlouchávala a většinu se dozvěděla sama."
"Pravá sestra svých bratrů, ale co se dá dělat" poznamenal Harry. Pohlédl so po pokoji. Už nebyl v Bradavicích, ale na ústředí Řádu. S povzdechem se posadil a pokoušel se vstát, ale Hermiona s Ginny ho znovu zatlačily zpět do postele.
"Musíš odpočívat a tady máš lektvary které máš vypít" ukázala na noční stolek kde bylo asi šest různobarevných zjevně velice nevábných tekutin. Jednu po druhé vypil, ale u poslední se zarazil. Poznal ho. Byl to uspávací lektvar.
"Mě už se ale nechce odpočívat, je mi dobře a myslím, že postele sem si užil víc než dost" a přes veškeré protesty obou dívek vstal. Nohy měl trochu ztuhlé, kvůli dlouhé době kdy je nepoužíval. Po chvíli rozcvičování se rozhodl, že si dojde pro něco k jídlu.
"Kolik je hodin?" Zeptal se
"za chvíli bude večeře"
"to se hodí, už mám hlad." Poznamenal a vyrazil směrem ke dveřím. Když se nikdo z nich nezvedal tak se zeptal
"jdeme?"
"Jo už jdeme" a společně zamířili do kuchyně. Než dorazili dolů tak se ozval hlas paní Weasleyové
"Večeře!" Jak se zdálo do teď byla v kuchyni porada Řádu, protože se z ní pomalu torousily známí i neznámí kouzelníci. Někteří si ho vůbec nevšímali, někteří ho pozdravily a někteří mu potřásly rukou. Harry spolu s Ronem, Ginny a Hermionou vstoupily do kuchyně. U stolu seděl pan Weasley a spolu s Remusem se ještě o něčem šeptem dohadovali, ale jakmile je uviděli tak zmlkli.
"Copak jste řešili" zeptal se ihned Ron
"to je věc řádu a tebe to nemusí zajímat" sjela ho okamžitě jeho matka
"no jo vždyť už mlčím" rezignoval Ron a sedl si vedle Harryho ke stolu.
"Ještě chvíli musí počkat na Tonksovou a Billa. Za okamžik by tu měli být." Než to stačila doříct tak se opravdu z krbu vynořil Bill a hned ho následovala Tonksová, která všechny obdařila zářivým úsměvem. Remus jako by si až teprve teď uvědomil, že Harry je tu s nimi.
"Nemáš být čirou náhodou v posteli?"
"Ne mě je totiž dobře a ležet se mi rozhodně nechce"osekl Harry. Remus rezignovaně protočil oči v sloup a taky se posadil.
Večeře proběhla v příjemné náladě všichni se vesele bavili. Hermiona se Remuse snažila přimět aby jí prozradil kdo bude letos učit obranu proti černé magii a Remus jí to ne a ne prozradit. Ron se s Harrym bavil jak jinak než o famfrpálu a přemítali kdo bude asi letos kapitán Nebelvírského družstva. Paní Weasleyová se znovu snažila přesvědčit Billa aby se nechal ostříhat. A Ginny se spolu s Tonksovou něčemu neustále chichotaly.
Harry šel spát po dlouhé době ve veselé náladě a zítra se mohl těšit na výpravu do Příčné ulice.

4.kapitola

30. dubna 2009 v 17:18 Harry Potter a dědic trojí moci
4.kapitola
Harry pozoroval jako ve zpomaleném záběru smaragdově zelený paprsek, před očima mu proběhly všechny vzpomínky. Jak byl celých deset let týrán Dursleyovými, jak byl šťastný, když mu Hagrid sdělil, že je kouzelník. Jak zachránil kámen mudrců před Quirrellem, Ginny před baziliškem, Siriuse před mozkomory. Jak viděl znovuzrození Voldemorta a jak zemřel Sirius. Paprsek byl už téměř u něj. Voldemort mířil přesně na srdce. V ten okamžik uviděl něco zářivě bílého prolétnout kolem jeho hlavy. Ten tvor, ať už to bylo cokoli, vletěl přímo do dráhy smrtící kletby a padl mrtví na kamennou podlahu. Podíval se co nebo kdo mu to zachránil život a strnul hrůzou, byla to Hedvika.
Harrymu vyhrkly slzy z očí, sklonil se a vzal bezvládné tělíčko své milované sovy do náručí. Další jemu blízký tvor zemřel kvůli němu. V ten moment mu na ramennou mu přistál Flaron
"Netruchli kvůli ní, udělala to ráda, ráda obětovala život za svého milovaného pána a přítele" pošeptal mu do ucha
"Myslím, že teď přišla správná chvíle, abych ti prozradil jednu z tvých schopností a tou je přemisťování" pokračoval Flaron.
"Ale co je na tom zvláštního, přemisťovat se umí téměř každý dospělý kouzelník" odvětil udiveně Harry
"To ano, ale ty se dokážeš přemisťovat i na místech, kde ostatní nemohou jako například v Bradavicích a zde, i když nevím, kde přesně jsme. To byla jedna ze schopností Roweny z Havraspáru."
"Opravdu se můžeme přemístit i odsud?" Rozzářil se Harry, ale téměř okamžitě znovu posmutněl.
"Ale mojí hůlku má Voldemort."
"To nevadí, co nejvíc se teď soustřeď na ústředí řádu a já ti pomohu, spolu to dokážeme i bez hůlky"
Pán zla se rychle vzpamatoval z počátečního překvapení, a krutě se rozesmál. Jeho triumfální smích, ale přerušilo hlasité Flaronovo zaskřehotání.
Voldemortovi vřela krev vztekem, ještě nikdy se ho nikdo nedovolil přerušit. Hněv ve tváři vystřídal výraz naprostého úžasu, když Harry fénixovi odpověděl stejným skřehotem.
Schopnost mluvit s fénixi měl pouze jeden známý čaroděj a to byl...
"Nebelvír" uniklo naštvaně Voldemortovi, ale než stačil cokoliv udělat, nebo dokonce přerušit Harryho rozhovor s fénixem, ozvalo se hlasité prásk a Potter i s Flaronem byly pryč.
Udělal, jak mu Flaron poradil. V duchu si představil svůj pokoj na Grimlaudově náměstí. Stále držel mrtvou Hedviku v náručí, zavřel oči, aby ho okolní vjemy nerozptylovaly. Náhle vše zčernalo a měl pocit jako by ho někdo prostrkoval úzkou gumovou hadicí. Když už myslel, že se nejspíš udusí, pocit zmizel stejně náhle jako se objevil. Otevřel oči. Bylo to neuvěřitelné, byl opravdu na ústředí fénixova řádu ve svém a Ronově pokoji. Měl tu dokonce svůj nevybalený kufr a na jeho posteli ležel jeho Kulový blesk, povedlo se, přemístil se. Znovu se podíval na Hedviku a znovu mu vyhrkly slzy z očí. Náhle mu projela jizvou přímo nesnesitelná bolest a zároveň s tím v sobě pocítil obrovský, neskutečně obrovský hněv, ale ten nebyl jeho, to se hněval Lord Voldemort. Věděl proč, znovu mu unikl. Měl pocit, že se mu snad hlava rozkočí na dvě půlky. Když se k bolesti jizvy přidala i bolest jeho zmožených svalů a zlomenin, nevydržel to a ztratil vědomí.
Všude byla tma a vše se točilo. Padal tou temnotou dlouhou dobu. Dopadl na nádhernou lesní mýtinu. Připadalo mu jako by stromy šeptaly, šeptaly zarmouceně, ale Harry nebyl sto pochytit ani jedno slovo. Procházel se po hebké trávě, ve které kvetly ty nejkrásnější a nejvoňavější květiny, jaké kdy viděl. Vůně se přirozeně mísily jako voda dvou řek v soutoku.
Ze stínu stromů se vynořili tři dobře známé osoby
"Ahoj Harry" pozdravil ho Godric
"Ahoj" pokynul jim na odpověď Harry
"Proč jsme se opět setkali?"
"Nastala ta pravá chvíle, aby ses něco naučil a my ti s tím pomůžeme, po tom bude pro tebe daleko jednodušší tu schopnost zvládnout."
"Ale jakou schopnost"
"Zvěromágství, my ti pomůžeme s tvou první přeměnou, po tom ti nebude trvat zdaleka tak dlouho proměny zvládat. Ta první je vždy nejtěžší a také nejbolestivější, potom si na to tvé tělo zvykne a už to půjde automaticky. Nejdříve musíš zjistit v jaké zvíře se budeš přeměňovat, to záleží na povaze kouzelníka, ne na vlastní volbě. Až dokonale zvládneš přeměnu v daného tvora, získáš schopnost proměňovat se ještě v další tvory, ale na ty musíš přijít sám ,už jsme ti je totiž řekli sice ne slovy, ale řekli. Teď se pohodlně usaď, zavři oči a snaž se odprostit od veškerých myšlenek. My tě zavedeme do stavu, ve kterém zjistíš v jakého tvora se budeš měnit." Zakončil svůj dlouhý monolog Godric. Harry udělal vše, co mu řekl, na nic nemyslet mu připadalo po takovém návalu informací jako nemožné, ale po několika minutovém snažení se to jakž takž podařilo. Godric začal mumlat nějaká složitá nesrozumitelná slova v jazyce, který nikdy v životě neslyšel, Rowena se k němu po malé chvíli přidala. Náhle něco uviděl přesto, že měl zavřené oči. Letěl. Letěl nad nádhernou lesnatou krajinou. Neměl brýle, přesto viděl daleko ostřeji a lépe než kdykoli jindy. Viděl každého hlodavce, každého lesního tvora, který se pod ním třeba jen mihnul. Přeletěl přes nízký vrchol a otevřel se mu výhled na širé moře. Letěl těsně nad hladinou, ale díky zvlněné ploše nedokázal ani svým skvělým zrakem rozpoznat, co je za tvora. Najednou se jako kouzlem se vlny ztratily a hladina vyhladila. Měl obrovská hnědá křídla hlavu orla a od křídel po konec ocasu mělo tělo lva.
Byl to Griffin. Krásná zlatavě hnědá srst se leskla v jasném slunci peří měl sněhově bílé a zářilo slabým jasem. Křídly mával jen párkrát, přesto letěl obrovskou rychlostí.
Obraz se rozplynul a před očima se mu opět objevila paseka. Snažil se uklidnit svůj zrychlený dech, srdce mu bušilo vzrušením tak prudce, že myslel, že mu prorazí hruď. Podíval se směrem ke Godrikovi se zvědavostí v očích.
"Ano i já se měnil v Griffina" odpověděl mu na nevyřčenou otázku.
"Teď ti pomůžeme s první přeměnou. Znovu se posaď, uvolni se a co nejpřesněji si vybav toho Griffina, kterého si viděl před chvílí. Vžij se do něj, odprosti se od hranic, které tě vážou v tvém těle." Radila mu trpělivě Rowena a znovu když spolu s Godrikem a tentokrát i s Angelikou viděli, že je Harry připraven, začali pronášet kouzlo. A opravdu se po chvíli začalo něco dít. Kůže mu začala bublat a pálit stejně jako ve druhém ročníku po použití mnoholičného lektvaru. Mezi lopatkami pocítil palčivou bolest, jak mu začaly rašit křídla. Tělo se prodlužovalo, místo úst a nosu se vytvářel velký zobák, hlava a ruce zarůstaly peřím a záda s nohami hustou srstí. Narostl mu ocas. Vše skončilo stejně náhle jako začalo a díky změně těžiště nového těla spadnul na všechny čtyři. Zrak i sluch se mu mnohokrát zlepšily Šum stromů se vyjasňoval a Harry začal rozumět, co si šeptají.
"Přežije to, ale je více než 90% pravděpodobnost, že bude mít trvalé následky a je možné, že dlouhodobým mučením přišel o rozum" slyšel hlas Bradavické ošetřovatelky madame Pomfreyové. V odpověď se mu dostalo hlasité vzlykání, které určitě patřilo paní Weasleyové. Z poslouchání ho vytrhl pocit divného zplaskávání znovu se něco dělo sluch i zrak se zhoršoval a víc už Harry z rozhovoru neslyšel. Znovu otevřel oči a podíval se na své ruce. Byly opět normální lidské. Jeho zrak přelétl na Godrika
"Myslím, že je čas na to, aby jsi se znovu vrátil do svého světa, měl by jsi je vyvést z omylu, o rozum si skutečně nepřišel" poznamenal Godric a pousmál se na něj.
"Čas zde plyne o něco pomaleji než v normálním světě."
"A o kolik pomaleji" zeptal se ho Harry
"To zjistíš až se probereš, neboj se o moc to není" dodal Godric, když viděl Harryho zděšený výraz. Paseka se Harrymu rozplynula před očima, v temnotě zahlédl Flarona. Chtěl k němu vztáhnout ruku, ale nemohl s ní pohnout. Obraz se rychle vyjasňoval a Harry zjistil, že to není Flaron, nýbrž Ginny.
Měla oči tak opuchlé od pláče, že si ani nevšimla, že je Harry vzhůru.

Draco Malfoy

22. dubna 2009 v 8:59 obrázky

HP a VzA

22. dubna 2009 v 8:58 obrázky

Harry a DA

22. dubna 2009 v 8:56 obrázky

HP a OČ

22. dubna 2009 v 8:55 obrázky

HP a FR

22. dubna 2009 v 8:53 obrázky


3.bolest

15. dubna 2009 v 8:07 Harry Potter a dědic trojí moci
Harry stál jako opařený, před domem stálo šest smrtijedů a drželi jako rukojmí Remuse, Tonksovou, Moodyho a Mudunguse.
"Tak Pottříšek má melír"zašišlal posměšně jeden ze zakuklenců a ostatní se sborově rozesmáli. Harry poznal, že onen smtijed byla Belatrix a krev mu začala vřít potlačovaným vztekem. Ale věděl že když na ní zaútočí tak Remus a ostatní zemřou.
"Co po mě k sakru chcete" zavrčel na ně.
"Jen to že půjdeš s námi jinak to tví kamarádi schytaj" odpověděl mu další smrtijed a v něm poznal Malfoye. Neměl na vybranou, byla to jediná možnost jak zachránit ostatní. Hodil mu zklamaně svou hůlku (tu původní), Malfoy se posměšně ušklíbl
"tak je to správné"sebral jí a pokynul svým společníkům. Ti pustily členy Řádu, jeden z nich chytil Harryho a přemístil se sním pryč. Belatrix hodila hůlky svých nepřátel před sebe na zem a jako na povel se všichni smrtijedi přemístili za Potterem. To už, ale Harry neviděl, Jakmile ho ten smrtijed chytnul vše zčernalo a měl pocit jako by ho někdo protlačoval skrz úzkou trubku, když znovu otevřel oči tak zjistil, že se ocitl v malé temné místnosti osvětlené pouze pochodněmi. Z této místnosti vedly pouze jedny dveře. Během chvíle se sem přemístili i ostatní stoupenci pána zla.
Belatrix ho strčila směrem ke dveřím a hůlkou mu vrazila do zad.
"O nic se nepokoušej jinak je po tobě." Zavrčela výhružně jeho směrem. Postupovali rychle temnými chodbami až se ocitli před velkými dvoukřídlými dveřmi. Malfoy mávl hůlkou a dveře se otevřely. Ocitli se ve velkém sále obdélníkového tvaru v jehož čele stál na vyvýšeném místě kamenný trůn. Byl zdobený lidskými lebkami a kostmi. Na trůnu seděl sám Voldemort.
"Vítej v mém sídle Harry Pottere" zvolal posměšně pán zla svým ledovým hlasem až Harrymu přejel mráz po zádech.
"Pořádně si to tu prohlédni toto sídlo bude totiž to poslední místo které v životě uvidíš, ale ještě než umřeš musím tě naučit správnému a slušnému chování. A teď mi dej tu hůlku co máš schovanou." Harry na něj zděšeně pohlédl
"jak může vědět že mám dvě hůlky"uvažoval Harry.
"Tak bude to nebo potřebuješ pomoct" zvýšil trochu hlas Voldemort, ale Harry se ani nepohnul. A tak Pán zla pozvedl svou vlastní hůlku
"Crucio" zahřměl. Potterovi se podlomila kolena a začal sebou zmítat v silných bolestí, křičel. A doufal že to brzy skončí. Po několika minutách, které Harrymu připadaly jako celá věčnost Voldemort opravdu kouzlo zrušil
"Tak co dáš mi tu hůlku" zeptal se skoro až přívětivým hlasem. Harry se ještě po dlouhém mučení třásl po celém těla, ale už to nechtěl znovu zažít a tak mu jí hodil mu jí k nohám.
"Tak, správně pro dnešní den se rozloučíme a uvidíme se zase zítra" zlomyslně se mu zalesklo v jeho rudých očích. V tu ránu tu byli dva smtijedi, kteří ho popadli každý za jednu ruku a táhli ho do jeho cely. Mladý Potter už se jakž takž vzpamatoval a tak se snažil jít vzpřímeně i když ho to stálo hodně sil. Nechtěl ukázat slabost. Za nedlouho se zastavili v chodbě kde byla spousta masivních ocelových dveří. Jeho doprovod jedny otevřel a surově strčil Pottera dovnitř. Harry padal do jakési hluboké jámy a při dopadu mu zlověstně zapraskalo v zápěstí a okamžitě ucítil ostrou řezavou bolest.
Jeho cela byla malá čtvercová jáma. Podlaha i stěny byly vlhké a páchlo to tu hnilobou a rozkladem. Přívětivé to tu opravdu nebylo.
Ale o to se Harry nezajímal a převalil se na záda aby usnul. Nutně potřeboval nabrat nové síly, protože věděl, že další mučení daleko delší než to dnešní. Po hodině převalování a marného snažení se konečně pohroužil do neklidného spánku.
Vzbudil se těsně pře příchodem smrtijedů, za což byl velice rád, protože se alespoň mohl psychicky připravit na to co ho dnes čeká. Spánek sice nebyl tak osvěžující jako na pohodlné posteli ve vyhřáté ložnici v Bradavicích, ale svůj fyzický fond přece jen z části doplnil.
Když ho strážní dovedli znovu před pána zla tak se nekrčil bázní jako smrtijedi nýbrž se hrdě postavil a vzdorovitě mu pohlédl do jeho mrtvolně bledé tváře. Voldemort se ušklíbl a ihned začal se svou "výchovnou terapií".
Po chvíli ho omrzel monotónní cruciatus, a tak se bavil tím, že chlapce nechal velkou rychlostí narážet do stropu a dozdí a padat zpět na zem. Po dvou hodinách této "zábavy", které mu připadaly jako celá věčnost, konečně propadl do osvobozujícího bezvědomí. K sobě přišel až ve své cele. Bolel ho každičký sval na těle. Cítil, že má zlomených několik žeber a levou ruku. Snažil se zklidnit svůj přerývavý nepravidelný dech, ale moc se mu to nedařilo. Zavřel tedy znovu oči a pokoušel se znovu usnout, aby alespoň částečně doplnil síly. Bohužel kvůli řezavé bolesti v levé ruce a v hrudníku se mu to podařilo až za poměrně dlouhou dobu.
Když ho opět vedli k Voldemortovi tak měl pocit, že spal sotva pár minut. Možná to bylo taky tím velice "příjemným" kopancem, kterým ho smrtijedi vzbudili.
Toto mučení se neslo ve stejném duchu jako to předchozí, jiné bylo snad jen v tom, že bezvědomí na sebe nenechalo čekat zdaleka tak dlouho.
Harry už nepočítal kolikrát se s Voldemortem věnovali jeho "lekcím". Kdyby ho teď viděl někdo z jeho přátel mohl by ho poznat snad jen podle jeho jizvy. Své tělo měl poseté velkými podlitinami a záda i hlubokými řeznými ranami od obyčejného, přesto velice účinného mudlovského biče. Mnoho kostí měl zlámaných od nárazů do stěn.
A znovu ho vedli k Pánovi zla. Po dlouhém spánku a po lektvarech které do něj k jeho obrovskému překvapení tentokrát nalili opět začal vnímat své okolí. Všiml si že smrtijedi mají na tvářích ještě posměšnější úšklebky než obvykle.
Když dorazili na místo, čekalo ho další překvapení. Stáli zde v půlkruhu nastoupeni snad všichni smrtijedi. Ti co ho vedli ho postrčili doprostřed místnosti k Voldemortovi a sami se připojili do "obecenstva". V tom to Harrymu došlo, dnes se Pán zla rozhodl konečně skoncovat s jeho mladým životem. Podíval se mu tedy vzdorovitě do rudých chladných očí. Chtěl zemřít se ctí.
"Ano, vidím na tobě, že si pochopil co znamená dnešní významný den. Dnes zemřeš, ale ještě než se tak stane trochu se pobavíme, aby z toho mí věrní také něco měli. Crucio" Harry znovu ucítil velice dobře známou bolest a začal se na zemi svíjet v mohutných křečích a bolestech. Když po několika dlouhých minutách bolest přestala, věděl, že přišla jeho poslední chvíle. Znovu se hrdě postavil a čekal. Lektvary sice již přestávali působit, takže stání ho stálo mnoho sil, ale chtěl se své smrti dívat do očí.
"Sbohem Harry Pottere, pošetile ses mi postavil a jako každý kdo tak učinil zemřeš." Pronesl Voldemort a pozvedl hůlku k smrtící kletbě
"Avada Kedavra"

2. Zjištění

15. dubna 2009 v 8:04 Harry Potter a dědic trojí moci
2.kapitola
Harry stál na nějaké lesní mýtině. Byl to úchvatný pohled, mohutné, staré stromy se klenuly vysoko k noční obloze, v trávě rostly nádherné květiny, tak nádherné, že by člověk řekl, že nepocházejí z našeho světa. Jejich krásné, lahodné vůně se mísily.
Harry byl tak fascinován pohledem na tento ráj( tak si to v duchu nazval), že si ani nevšiml, že na mýtině není sám. Jak se rozhlížel, tak to konečně zjistil a zaměřil svůj pohled na ony neznámé. Kolem postav byla záře, ale bezpečně poznal, že jsou tři kolem jedné z nich byla záře rudozlatá, kolem druhé modrá a kolem poslední nadpozemsky bílá. Postoupil o několik kroků vpřed. Konečně viděl skrz tu záři a zjistil, že jsou to opět ti lidé, co viděl ve svých minulých snech. Dnes je viděl daleko jasněji a ostřeji než kdykoli před tím, a tak si je mohl pořádně prohlédnout. Ten muž měl na sobě ohnivě rudý plášť se zlatým lemováním a u pasu měl zářivý meč, byl o něco větší než je on sám, měl stejně uhlově černé vlasy, které mu sahaly až na ramena. V těchto vlasech měl zapletených několik rudých a zlatých pramínků a když se nad tím Harry zamyslel, tak si uvědomil, že onen muž je mu docela podobný. Ve tváři měl přátelský, ale pevný a silný výraz. Žena, která stála po jeho levé ruce, měla na sobě modrý plášť se stříbrným lemováním, měla krásné pomněnkově modré oči jako dvě studánky, dlouhé tmavě hnědé, lesklé vlasy a mezi nimi modré a stříbrné pramínky. Z její tváře vyzařovala moudrost a velká moc a přátelsky se na něj usmívala. Ale ze všech nejvíc ho uchvátila žena v bílém plášti. A byla to vůbec žena? Měla nádherné zlaté vlasy, dlouhé až po pás, krásné smaragdově zelené oči, stejné jako má on sám, jak si s úžasem uvědomil. Veliká a jako její plášť zářivě bílá křídla. Její tvář ho okouzlila, svému druhu nedělala ostudu, byla opravdu nadpozemsky krásná. Z transu ho vytrhl mužův hlas
"Vítej, Harry Pottere, v říši snů". Harry se zarazil
" Jak víte jak se jmenuji? A jak se jmenujete vy?" otázal se neznámého.
" Mé jméno je Godric Nebelvír, já jsem Rowena z Havraspáru a toto je Angelica a jak sis jistě stačil všimnout je anděl" odpověděli mu.
"Co se tady vlastně děje? Proč tu jsme?" Harry byl naprosto zmatený, nevěděl vůbec, co tady dělá, ani o co jde.
"Jsme tu proto, abychom ti řekli, kdo doopravdy jsi" odpověděl Nebelvír.
"Kdysi dávno byla vyřčena věštba naší společnou přítelkyní Helgou z Mrzimoru, ta věštba určovala, kdy bude vyřčena další věštba zní takto: "V daleké budoucnosti, až na sklonku druhého tisíce bude vyřčena věštba, ta určí kdo bude Dědic trojí moci. Pouze on bude mít tu moc zahubit temnotu jednou pro vždy. A rok po jejím pronesení se narodí, bude dědicem třech slavných a mocných rodů a jejich magie, rod Godrica Nebelvíra dědice ohně a Havraspárské Roweny dědičky vody a větru ze strany otcovy a rod bájných Andělů dědiců světla ze strany matky."
"Znění té věštby už znáš, profesor Brumbál ti ho řekl na konci školního roku."
"A to jako já jsem ten dědic trojí moci?" zeptal se udiveně Harry,
"ale vždyť má matka byla z mudlovské rodiny jak mohla být dědicem Andělů.
"Právě já jsem si vzala smrtelníka a ten se jmenoval sir Eduard Evans a byl moták" promluvila poprvé Angelica svým líbezným melodickým hlasem.
"Naši potomci byli dlouhá staletí úplnými mudli, až tvá matka měla čarodějné schopnosti" vysvětlila Harrymu.
"Ale vždyť já žádnou zvláštní moc nemám" namítl Harry.
"Ano, zatím ne a taky proto jsme hlavně tady, aby jsme do tebe vložili naší moc a naše schopnosti. Teď do tebe vstoupíme a až se probudíš, tak na tebe bude v pokoji čekat tvůj dárek od nás k narozeninám, užívej ho dobře."
Postavy se rozplynuly, zůstala po nich jen ta záře. Záře zamířila k němu a velkou rychlostí mu narazila do hrudi a "vcucla" se do něj. Jakmile se tak stalo, tak se celí zalitý potem probudil. Posadil se na posteli a snažil se uklidnit svůj zrychlený dech. Rozhlédl se po místnosti a okamžitě mu padl zrak na nádherného rudozlatého fénixe, který měl k noze připevněný nějaký balíček. Přistoupil němu a balíček otevřel. Vypadla z něj nádherná hůlka a kus pergamenu na kterém stálo
Milý Harry Pottere,
Toto je hůlka trojí moci jádro má ze čtyř magických substancí z ocasní žíně krále jednorožců, ocasní pero zlatého fénixe, pero z křídla krále obřích mořských orlů a pero z křídla anděla. Dřevo je z nebeského cedru. Můžeš jí používat pouze Ty a nikdo jiný, když jí uchopíš, tak se mezi vámi utvoří pouto, které zajistí že ji k sobě můžeš kdykoli a kdekoli přemístit třeba i na místě, kde se normálně přemisťovat nelze (třeba v Bradavicích), na takovém místě to je, ale velice vysilující kouzlo. Po utvoření tohoto pouta se Ti na ruce objeví prsten. Je začarován aby Ti pomohl v nebezpečí a funguje jako telepatický talisman to znamená, že když ho máš na ruce a soustředíš se můžeš k někomu, Tobě velmi blízkému v duchu dát o sobě vědět. Když budeš chtít tak prsten zmizí, aby ho nikdo neviděl, ale v tu chvíli přestane fungovat a musíš ho znovu zviditelnit, když ho nebudeš mít na sobě, tak nebude fungovat ani pouto s hůlkou. Oba jsou to velice vzácné a mocné artefakty.
Užívej je dobře
Godric Nebelvír, Rowena z Havraspáru a Angelica
Harry uchopil svou novou hůlku a v tu chvíli ho s ní spojily zlaté proudy světla. Když zhasly tak zjistil, že ho na ruce něco tíží, pohlédl na ní a uviděl ten nejkrásnější prsten, jaký kdy v životě viděl, byl z ryzího zlata a byl na něm krásný diamant, napravo od něj překrásný rubín a nalevo od diamantu, byl rovněž krásný modrý safír. Na každém kameni byla malá rytina nějakého tvora. Na diamantu to byl jednorožec, na rubínu fénix a na safíru orel. Harry na něj chvíli s obdivem zíral a divil se jak někdo něco, tak krásného může vůbec vytvořit. Potom se opět zadíval do dopisu a všimnul si že pokračuje
Ps: toho fénixe si můžeš nechat,je to samec a jméno ještě nemá, bude ti věrným přítelem .
"No, tak jak by ses chtěl jmenovat?" zeptal se fénixe. "To je na tobě" odpověděl překvapenému Harrymu fénix. "Jak to, že ti rozumím?"ptal se dál. " Pokud vím, tak si dědicem Godrica a ten to uměl taky, takže jsi to asi podědil, tak co bude s tím jménem?" Harry se zamyslel "co třeba Flaron? Jo, to je moc pěkný tak od teď jsem Flaron" souhlasil radostně jeho nový přítel.
Harry celé dopoledne balil všecky své věci, trvalo mu to docela dlouho, vůbec ho nenapadlo použít kouzlo. Když měl všecko sbalené tak si zašel dát koupel a při pohledu do zrcadla se až vyděsil na to že má dlouhé vlasy si už zvyknul ale teď zjistil že v nich má bílé pramínky. Po počátečním zděšení, ale usoudil, že je to změna k lepšímu a že mu to docela sluší. Po koupeli přesunul všecky své věci do předsíně a posadil se do obýváku. Flaron se mu posadil na koleno. Harry se ho zeptal:
"A jaké další měl Godric schpnosti?"
"To ti nesmím říct, musíš je objevovat postupně a sám, navíc nezískáš jen schopností Nebelvíra, ale i Roweny a Angeliky a kdybys si je získal najednou, tak by tě ten nával magie zcela určitě zabil, řeknu ti nějaké jen tehdy kdy budeš ve smrtelném nebezpečí." Odpověděl mu rozsáhle Flaron. Tato informace Harryho ještě více napnula
"Jaké schopnosti asi tak získám?" Z rozjímání ho vyrušil domovní zvonek. Harry doslova vystřelil z pohovky a běžel otevřít. Za dveřmi ho čekalo nemilé překvapení.

1.Prázdniny

15. dubna 2009 v 8:00 Harry Potter a dědic trojí moci
Prolog
Zobí ulice se halila do tmy, hrobové ticho narušoval pouze zvuk občas projíždějících aut. Po precizně posekaných trávnících sem tam proběhla kočka.
V domě číslo 4 právě spal 15letý teenager Harry Potter. Harry není normální chlapec, je to čaroděj, má černé roztřepené vlasy, pod kterými se na čele zkrývá tenká jizva ve tvaru blesku. Právě díky této jizvě je zvláštní i mezi čaroději. Když mu byl právě jeden rok, vnikl do domu jeho rodičů nejobávanější černokněžník té doby, samozvaný Lord Voldemort, který nejprve zabil jeho otce Jamese Pottera a pak i matku Lily, která se za něj obětovala a tím mu poskytla ochranu. A právě díky této ochraně ho Lord Voldemort nedokázal zabít a jeho smrtící kletba se obrátila proti němu a vytrhla ho z jeho těla. Od té doby musel Harry žít u své tety Petunie, mudly, která nesnášela spolu se svým manželem Vernonem kouzla a zvlášť Harryho. V jedenácti letech dostal Harry dopis, z kterého se dozvěděl, že je čaroděj a nastoupil do kouzelnické školy v Bradavicích. V Harryho čtvrtém ročníku se podařilo Lordu Voldemortovi znovu získat svou moc, ale Harrymu jeho tvrzení ministerstvo kouzel v čele s ministrem Popletalem nevěřilo a prohlásili Harryho za duševně chorého. Ale na konci 5.školního roku se na ministerstvu odehrál boj, při kterém zahynul Harryho kmotr, Sirius Black. Až teprve po této události při které byl Lord Voldemort spatřen, ministerstvo konečně uznalo pravdu.
1.kapitola
Harry se neklidně se převaloval a něco mumlal ze spaní. Jeho trhavé pohyby byly čím dál prudší, když vtom zoufale zakřičel ze spaní ,, SIRIUSI, NE!" A celý zalitý potem se probudil. Bylo to téměř měsíc od té noci na ministerstvu, ale pro něj to bylo stále moc čerstvé. Takto se budil téměř každou noc, neustále se mu vracela ona noční můra, kdy znovu a znovu viděl Siriuse propadat tím osudným obloukem. Harry byl velice pohublý a ve tváři mrtvolně bledý. Od svého návratu k Dursleovým téměř nejedl a nevycházel ze svého pokoje.
Harry vstal z postele, protože bezpečně věděl, že už neusne a podíval se na svůj budík, který měl na nočním stolku vedle postele a zjistil, že je něco po půl šesté ráno. V místnosti byl velký nepořádek, protože teta Petunie sem uklízet nechodila ("přece tomu spratkovi nebudu dělat ještě uklízečku") a on sám po sobě se také neobtěžoval uklízet. Jeho školní učebnice se válely všude po podlaze, spolu se školními hábity a momentálně prázdná Hedvičina klec (asi byla někde na lovu) stála na malém stolku v rohu místnosti. Pouze hůlku měl buď stále u sebe nebo na místě, na které viděl.
Na sobě měl staré džínsy, které musel mít pevně stažené opaskem, protože v pase byl minimálně desetkrát tak menší než jeho neuvěřitelně tlustý bratránek Dudley, a černou mikinu rovněž po svém bratranci, která mu sahala pomalu až ke kolenům. Na nose měl kulaté brýle pod nimiž byly kdysi krásně zelené oči, ale momentálně zarudlé od častého pláče.
Harry si sedl zpátky na postel a zadíval se z okna. "Jak sem se mohl nechat takhle nachytat?" "Proč jsem se víc nesnažil na té nitroobraně?" "Kdybych se snažil tak by Sirius ještě žil." "Proč vždycky všechny ztratím?" "Všechny ne, máš přece ještě Rona a Hermionu, všechny ostatní Weasleyovi a taky Remuse " ozval se znovu ten hlásek v hlavě. "Vypadni!" " To těžko já sem ty, nemůžu odejít." " Tak alespoň ztichni." "Neztichnu dokud se nesebereš a nepřestaneš se tady litovat. Sirius by jistě nechtěl, aby ses kvůli němu sesypal. On je teď určitě šťastný, je se svým nejlepším přítelem." "No, asi máš pravdu, život jde dál."
Harry se podíval opět na budík a zjistil, že přemýšlel skoro hodinu a půl. Každou chvíli by se měli vzbudit Dursleovi. A opravdu na schodech zaslechl pohyb a tak také vylezl z pokoje a zamířil rovnou do koupelny, aby se trochu zkulturnil. Po osvěžující koupeli sešel dolů do kuchyně,všechny přívětivě pozdravil a začal si nakládat na talíř toasty. Všichni Dursleovi byli velice překvapeni, když se Harry v kuchyni objevil, protože za poslední dva týdny vyšel ze svého pokoje jen párkrát. Harry při pohledu na jejich tváře strnulé překvapením sotva zadržoval smích.
Po snídani se Harry rozhodl, že si půjde zaběhat. Takže si zašel nahoru pro hůlku a šel. Běhání ho rychle unavilo, protože jeho svaly byly dlouhou dobu bez pohybu a téměř bez výživy. Tak si v parku sedl na jeho oblíbenou lavičku, kterou jako jedinou ještě Dudlyho banda nerozmlátila. Tím jak rychle se unavil, přesvědčil sám sebe že musí začít trochu cvičit a posilovat.
Jak dny ubíhaly, tak jeho postava začala znovu nabírat svou ztracenou váhu a jeho svaly opět získaly sílu. Jeho noční můry se pomalu vytrácely, ale občas se mu zdál podivný sen o třech postavách. Jeden z nich byl muž, druhá byla žena a ta třetí byla taky žena, ale ze zad jí rostla dvě zářivě bílá křídla, takže odhadl, že to bude anděl. Jeho oči opět zazářily chutí do života. V Harryho očích se, ale dalo objevit i něco jiného, bylo v nich vidět obrovské odhodlání a hlavně velká touha po pomstě.Po pomstě Voldemortovi za to, co udělal nejen jemu, ale celému kouzelnickému světu a po pomstě Belatrix Lestrangeové za vraždu Siriuse. V Zobí ulici právě kopali nový vodovod a tak se Harry zeptal dělníků, jestli by jim nemohl vypomáhat. A oni souhlasili. Harry chtěl nejen fyzicky pracovat, ale také si vydělat nějaké peníze, nechtěl tady chodit jak vandrák v Dudleyho oblečení.
Když se Harry jednoho dne podíval do kalendáře zjistil, že je 30.července, "zítra mám narozeniny" poznamenal s úsměvem Harry. Když přišel večer zpátky do pokoje, tak na stole stály dvě sovy a obě nesly dopis, jedna z nich byla jeho Hedvika a nesla vzkaz od Rona a Hermiony
Milý Harry
Původně jsme ti tento vzkaz chtěli poslat po Pašíkovi, ale zjistili jsme, že přiletěla Hedvika a tak jsme to poslali po ní. Zítra si pro tebe přijede hlídka řádu, tak buď sbalený a odpoledne zůstaň v domě. My dva se máme dobře, už jsme skončili s úklidem ústředí, až sem přijedeš tak to tady nepoznáš.
Už se na tebe všichni těší.
Ron a Hermiona
Harry měl chuť zavýsknout radostí, už se na své nejlepší kamarády taky moc těšil. Pohled mu spočinul na druhém dopisu. Vyhlížel úředně a měl na sobě pečeť ministerstva kouzel. Harry se zamyslel. "Vždyť jsem nic neprovedl nebo snad ano?" a dopis otevřel
Výsledky zkoušek Náležité Kouzelnické Úrovně
Vyhovující klasifikační stupně
Vynikající (V)
Nad očekávání (N)
Přijatelné (P)
Nevyhovující klasifikační stupně
Mizerné (M)
Hrozné (H)
Troll (T)
Harry James Potter
byl hodnocen následovně
Astronomie P
Péče o kouzelné tvory N
Kouzelné formule N
Obrana p. Č. magii V
Jasnovidectví M
Bylinkářství N
Dějiny čar a kouzel H
Lektvary V
Přeměňování N
Po přečtení tohohle dopisu se už neudržel a začal se smát šťastným smíchem. Když odkládal své výsledky a seznam věcí na další rok zjistil, že tam je ještě jedna příloha vyndal jí rozevřel a četl
Vážený pane Pottere,
sám dobře víte, že Ten-jehož-jméno-se-neříká je opět mezi námi, ministerští bystrozorové zjistili, že jeho prvořadým cílem jste Vy a právě díky těmto okolnostem Vám uděluje ministerstvo povolení provozovat kouzla i během prázdnin.
Srdečně zdraví
Amélie Bonesová
Ministryně kouzel
Kornelius Popletal byl totiž odvolán hned druhý den po fiasku na ministerstvu. "No, to je úplně super" zajásal Harry. Tento den šel Harry spát, poprvé od začátku prázdnin, naprosto šťastný.

Úvod k HP a NS

14. dubna 2009 v 18:48 Harry Potter a Nepoznaná sila
Dej: Harry odchádza s Félixovou pomocou od Dursleyovcov do Rokfortu kde ostava do začiatku školského roka. Učí sa mnoho vecí aby raz mohol bojovať proti Voldemortovi a poraziť ho. Ale v deń svojích narodenín sa dozvie pravdu, proti ktorej nemože bojovať ale musí sa s ňou vyrovnať.
Postavy: Harry Potter, Severus Snape, Sirius Black, Rémus Lupin, Dumbledore, Hermiona Grangerová, Ron Weasley, Neville Longottom, Tobias Snape, Claire Snapeová a ďal.
Počet kapitol: asi 40

Úvod k HIŽ

14. dubna 2009 v 18:42 Harryho iný život
Dej: Harry už od mala vyrastá v lese, kde žijú rozne magické tvory a bytosti. Harry sa učí o seba postarať sa sám no, jemu veľmi chýba rodina. Vraj jeho rodičia sú mŕtvy a preto sa masí všetko naučiť sám. Zvládne to? Dokáže poraziť Voldemorta keď sa vráti? Sú jeho rodičia naozaj mŕtvy alebo nie?
Postavy: Harry Potter (Noe) , Severus Snape, Sirius Black, Rémus Lupin, Dumbledore, Edmund, Angela (upíry), Cassia, Oromis (elfovia) a ďal.
Počet kapitol: 19

Úvod k HP a LŽ

13. dubna 2009 v 22:25
Dej: Harry nemože nastúpiť do prvého ročnika spolus jeho spolužiakmi, lebo bol do teraz u Dursleyovcov, ktorý ho tírali. Čo všetko Dursleyovci zanedbali pri Harrym? Bude mať nového poručníka keď sa vráti do školy? Kto ním bude?
Postavy: Harry Potter, Severus Snape, Dumbledore, Rémus Lupin, Sirius Black, Ron Weasley, Hermiona Grangerová, Ginny Weasleyová a ďal.
Počet kapitol: 37