2. Zjištění

15. dubna 2009 v 8:04 |  Harry Potter a dědic trojí moci
2.kapitola
Harry stál na nějaké lesní mýtině. Byl to úchvatný pohled, mohutné, staré stromy se klenuly vysoko k noční obloze, v trávě rostly nádherné květiny, tak nádherné, že by člověk řekl, že nepocházejí z našeho světa. Jejich krásné, lahodné vůně se mísily.
Harry byl tak fascinován pohledem na tento ráj( tak si to v duchu nazval), že si ani nevšiml, že na mýtině není sám. Jak se rozhlížel, tak to konečně zjistil a zaměřil svůj pohled na ony neznámé. Kolem postav byla záře, ale bezpečně poznal, že jsou tři kolem jedné z nich byla záře rudozlatá, kolem druhé modrá a kolem poslední nadpozemsky bílá. Postoupil o několik kroků vpřed. Konečně viděl skrz tu záři a zjistil, že jsou to opět ti lidé, co viděl ve svých minulých snech. Dnes je viděl daleko jasněji a ostřeji než kdykoli před tím, a tak si je mohl pořádně prohlédnout. Ten muž měl na sobě ohnivě rudý plášť se zlatým lemováním a u pasu měl zářivý meč, byl o něco větší než je on sám, měl stejně uhlově černé vlasy, které mu sahaly až na ramena. V těchto vlasech měl zapletených několik rudých a zlatých pramínků a když se nad tím Harry zamyslel, tak si uvědomil, že onen muž je mu docela podobný. Ve tváři měl přátelský, ale pevný a silný výraz. Žena, která stála po jeho levé ruce, měla na sobě modrý plášť se stříbrným lemováním, měla krásné pomněnkově modré oči jako dvě studánky, dlouhé tmavě hnědé, lesklé vlasy a mezi nimi modré a stříbrné pramínky. Z její tváře vyzařovala moudrost a velká moc a přátelsky se na něj usmívala. Ale ze všech nejvíc ho uchvátila žena v bílém plášti. A byla to vůbec žena? Měla nádherné zlaté vlasy, dlouhé až po pás, krásné smaragdově zelené oči, stejné jako má on sám, jak si s úžasem uvědomil. Veliká a jako její plášť zářivě bílá křídla. Její tvář ho okouzlila, svému druhu nedělala ostudu, byla opravdu nadpozemsky krásná. Z transu ho vytrhl mužův hlas
"Vítej, Harry Pottere, v říši snů". Harry se zarazil
" Jak víte jak se jmenuji? A jak se jmenujete vy?" otázal se neznámého.
" Mé jméno je Godric Nebelvír, já jsem Rowena z Havraspáru a toto je Angelica a jak sis jistě stačil všimnout je anděl" odpověděli mu.
"Co se tady vlastně děje? Proč tu jsme?" Harry byl naprosto zmatený, nevěděl vůbec, co tady dělá, ani o co jde.
"Jsme tu proto, abychom ti řekli, kdo doopravdy jsi" odpověděl Nebelvír.
"Kdysi dávno byla vyřčena věštba naší společnou přítelkyní Helgou z Mrzimoru, ta věštba určovala, kdy bude vyřčena další věštba zní takto: "V daleké budoucnosti, až na sklonku druhého tisíce bude vyřčena věštba, ta určí kdo bude Dědic trojí moci. Pouze on bude mít tu moc zahubit temnotu jednou pro vždy. A rok po jejím pronesení se narodí, bude dědicem třech slavných a mocných rodů a jejich magie, rod Godrica Nebelvíra dědice ohně a Havraspárské Roweny dědičky vody a větru ze strany otcovy a rod bájných Andělů dědiců světla ze strany matky."
"Znění té věštby už znáš, profesor Brumbál ti ho řekl na konci školního roku."
"A to jako já jsem ten dědic trojí moci?" zeptal se udiveně Harry,
"ale vždyť má matka byla z mudlovské rodiny jak mohla být dědicem Andělů.
"Právě já jsem si vzala smrtelníka a ten se jmenoval sir Eduard Evans a byl moták" promluvila poprvé Angelica svým líbezným melodickým hlasem.
"Naši potomci byli dlouhá staletí úplnými mudli, až tvá matka měla čarodějné schopnosti" vysvětlila Harrymu.
"Ale vždyť já žádnou zvláštní moc nemám" namítl Harry.
"Ano, zatím ne a taky proto jsme hlavně tady, aby jsme do tebe vložili naší moc a naše schopnosti. Teď do tebe vstoupíme a až se probudíš, tak na tebe bude v pokoji čekat tvůj dárek od nás k narozeninám, užívej ho dobře."
Postavy se rozplynuly, zůstala po nich jen ta záře. Záře zamířila k němu a velkou rychlostí mu narazila do hrudi a "vcucla" se do něj. Jakmile se tak stalo, tak se celí zalitý potem probudil. Posadil se na posteli a snažil se uklidnit svůj zrychlený dech. Rozhlédl se po místnosti a okamžitě mu padl zrak na nádherného rudozlatého fénixe, který měl k noze připevněný nějaký balíček. Přistoupil němu a balíček otevřel. Vypadla z něj nádherná hůlka a kus pergamenu na kterém stálo
Milý Harry Pottere,
Toto je hůlka trojí moci jádro má ze čtyř magických substancí z ocasní žíně krále jednorožců, ocasní pero zlatého fénixe, pero z křídla krále obřích mořských orlů a pero z křídla anděla. Dřevo je z nebeského cedru. Můžeš jí používat pouze Ty a nikdo jiný, když jí uchopíš, tak se mezi vámi utvoří pouto, které zajistí že ji k sobě můžeš kdykoli a kdekoli přemístit třeba i na místě, kde se normálně přemisťovat nelze (třeba v Bradavicích), na takovém místě to je, ale velice vysilující kouzlo. Po utvoření tohoto pouta se Ti na ruce objeví prsten. Je začarován aby Ti pomohl v nebezpečí a funguje jako telepatický talisman to znamená, že když ho máš na ruce a soustředíš se můžeš k někomu, Tobě velmi blízkému v duchu dát o sobě vědět. Když budeš chtít tak prsten zmizí, aby ho nikdo neviděl, ale v tu chvíli přestane fungovat a musíš ho znovu zviditelnit, když ho nebudeš mít na sobě, tak nebude fungovat ani pouto s hůlkou. Oba jsou to velice vzácné a mocné artefakty.
Užívej je dobře
Godric Nebelvír, Rowena z Havraspáru a Angelica
Harry uchopil svou novou hůlku a v tu chvíli ho s ní spojily zlaté proudy světla. Když zhasly tak zjistil, že ho na ruce něco tíží, pohlédl na ní a uviděl ten nejkrásnější prsten, jaký kdy v životě viděl, byl z ryzího zlata a byl na něm krásný diamant, napravo od něj překrásný rubín a nalevo od diamantu, byl rovněž krásný modrý safír. Na každém kameni byla malá rytina nějakého tvora. Na diamantu to byl jednorožec, na rubínu fénix a na safíru orel. Harry na něj chvíli s obdivem zíral a divil se jak někdo něco, tak krásného může vůbec vytvořit. Potom se opět zadíval do dopisu a všimnul si že pokračuje
Ps: toho fénixe si můžeš nechat,je to samec a jméno ještě nemá, bude ti věrným přítelem .
"No, tak jak by ses chtěl jmenovat?" zeptal se fénixe. "To je na tobě" odpověděl překvapenému Harrymu fénix. "Jak to, že ti rozumím?"ptal se dál. " Pokud vím, tak si dědicem Godrica a ten to uměl taky, takže jsi to asi podědil, tak co bude s tím jménem?" Harry se zamyslel "co třeba Flaron? Jo, to je moc pěkný tak od teď jsem Flaron" souhlasil radostně jeho nový přítel.
Harry celé dopoledne balil všecky své věci, trvalo mu to docela dlouho, vůbec ho nenapadlo použít kouzlo. Když měl všecko sbalené tak si zašel dát koupel a při pohledu do zrcadla se až vyděsil na to že má dlouhé vlasy si už zvyknul ale teď zjistil že v nich má bílé pramínky. Po počátečním zděšení, ale usoudil, že je to změna k lepšímu a že mu to docela sluší. Po koupeli přesunul všecky své věci do předsíně a posadil se do obýváku. Flaron se mu posadil na koleno. Harry se ho zeptal:
"A jaké další měl Godric schpnosti?"
"To ti nesmím říct, musíš je objevovat postupně a sám, navíc nezískáš jen schopností Nebelvíra, ale i Roweny a Angeliky a kdybys si je získal najednou, tak by tě ten nával magie zcela určitě zabil, řeknu ti nějaké jen tehdy kdy budeš ve smrtelném nebezpečí." Odpověděl mu rozsáhle Flaron. Tato informace Harryho ještě více napnula
"Jaké schopnosti asi tak získám?" Z rozjímání ho vyrušil domovní zvonek. Harry doslova vystřelil z pohovky a běžel otevřít. Za dveřmi ho čekalo nemilé překvapení.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama