3.bolest

15. dubna 2009 v 8:07 |  Harry Potter a dědic trojí moci
Harry stál jako opařený, před domem stálo šest smrtijedů a drželi jako rukojmí Remuse, Tonksovou, Moodyho a Mudunguse.
"Tak Pottříšek má melír"zašišlal posměšně jeden ze zakuklenců a ostatní se sborově rozesmáli. Harry poznal, že onen smtijed byla Belatrix a krev mu začala vřít potlačovaným vztekem. Ale věděl že když na ní zaútočí tak Remus a ostatní zemřou.
"Co po mě k sakru chcete" zavrčel na ně.
"Jen to že půjdeš s námi jinak to tví kamarádi schytaj" odpověděl mu další smrtijed a v něm poznal Malfoye. Neměl na vybranou, byla to jediná možnost jak zachránit ostatní. Hodil mu zklamaně svou hůlku (tu původní), Malfoy se posměšně ušklíbl
"tak je to správné"sebral jí a pokynul svým společníkům. Ti pustily členy Řádu, jeden z nich chytil Harryho a přemístil se sním pryč. Belatrix hodila hůlky svých nepřátel před sebe na zem a jako na povel se všichni smrtijedi přemístili za Potterem. To už, ale Harry neviděl, Jakmile ho ten smrtijed chytnul vše zčernalo a měl pocit jako by ho někdo protlačoval skrz úzkou trubku, když znovu otevřel oči tak zjistil, že se ocitl v malé temné místnosti osvětlené pouze pochodněmi. Z této místnosti vedly pouze jedny dveře. Během chvíle se sem přemístili i ostatní stoupenci pána zla.
Belatrix ho strčila směrem ke dveřím a hůlkou mu vrazila do zad.
"O nic se nepokoušej jinak je po tobě." Zavrčela výhružně jeho směrem. Postupovali rychle temnými chodbami až se ocitli před velkými dvoukřídlými dveřmi. Malfoy mávl hůlkou a dveře se otevřely. Ocitli se ve velkém sále obdélníkového tvaru v jehož čele stál na vyvýšeném místě kamenný trůn. Byl zdobený lidskými lebkami a kostmi. Na trůnu seděl sám Voldemort.
"Vítej v mém sídle Harry Pottere" zvolal posměšně pán zla svým ledovým hlasem až Harrymu přejel mráz po zádech.
"Pořádně si to tu prohlédni toto sídlo bude totiž to poslední místo které v životě uvidíš, ale ještě než umřeš musím tě naučit správnému a slušnému chování. A teď mi dej tu hůlku co máš schovanou." Harry na něj zděšeně pohlédl
"jak může vědět že mám dvě hůlky"uvažoval Harry.
"Tak bude to nebo potřebuješ pomoct" zvýšil trochu hlas Voldemort, ale Harry se ani nepohnul. A tak Pán zla pozvedl svou vlastní hůlku
"Crucio" zahřměl. Potterovi se podlomila kolena a začal sebou zmítat v silných bolestí, křičel. A doufal že to brzy skončí. Po několika minutách, které Harrymu připadaly jako celá věčnost Voldemort opravdu kouzlo zrušil
"Tak co dáš mi tu hůlku" zeptal se skoro až přívětivým hlasem. Harry se ještě po dlouhém mučení třásl po celém těla, ale už to nechtěl znovu zažít a tak mu jí hodil mu jí k nohám.
"Tak, správně pro dnešní den se rozloučíme a uvidíme se zase zítra" zlomyslně se mu zalesklo v jeho rudých očích. V tu ránu tu byli dva smtijedi, kteří ho popadli každý za jednu ruku a táhli ho do jeho cely. Mladý Potter už se jakž takž vzpamatoval a tak se snažil jít vzpřímeně i když ho to stálo hodně sil. Nechtěl ukázat slabost. Za nedlouho se zastavili v chodbě kde byla spousta masivních ocelových dveří. Jeho doprovod jedny otevřel a surově strčil Pottera dovnitř. Harry padal do jakési hluboké jámy a při dopadu mu zlověstně zapraskalo v zápěstí a okamžitě ucítil ostrou řezavou bolest.
Jeho cela byla malá čtvercová jáma. Podlaha i stěny byly vlhké a páchlo to tu hnilobou a rozkladem. Přívětivé to tu opravdu nebylo.
Ale o to se Harry nezajímal a převalil se na záda aby usnul. Nutně potřeboval nabrat nové síly, protože věděl, že další mučení daleko delší než to dnešní. Po hodině převalování a marného snažení se konečně pohroužil do neklidného spánku.
Vzbudil se těsně pře příchodem smrtijedů, za což byl velice rád, protože se alespoň mohl psychicky připravit na to co ho dnes čeká. Spánek sice nebyl tak osvěžující jako na pohodlné posteli ve vyhřáté ložnici v Bradavicích, ale svůj fyzický fond přece jen z části doplnil.
Když ho strážní dovedli znovu před pána zla tak se nekrčil bázní jako smrtijedi nýbrž se hrdě postavil a vzdorovitě mu pohlédl do jeho mrtvolně bledé tváře. Voldemort se ušklíbl a ihned začal se svou "výchovnou terapií".
Po chvíli ho omrzel monotónní cruciatus, a tak se bavil tím, že chlapce nechal velkou rychlostí narážet do stropu a dozdí a padat zpět na zem. Po dvou hodinách této "zábavy", které mu připadaly jako celá věčnost, konečně propadl do osvobozujícího bezvědomí. K sobě přišel až ve své cele. Bolel ho každičký sval na těle. Cítil, že má zlomených několik žeber a levou ruku. Snažil se zklidnit svůj přerývavý nepravidelný dech, ale moc se mu to nedařilo. Zavřel tedy znovu oči a pokoušel se znovu usnout, aby alespoň částečně doplnil síly. Bohužel kvůli řezavé bolesti v levé ruce a v hrudníku se mu to podařilo až za poměrně dlouhou dobu.
Když ho opět vedli k Voldemortovi tak měl pocit, že spal sotva pár minut. Možná to bylo taky tím velice "příjemným" kopancem, kterým ho smrtijedi vzbudili.
Toto mučení se neslo ve stejném duchu jako to předchozí, jiné bylo snad jen v tom, že bezvědomí na sebe nenechalo čekat zdaleka tak dlouho.
Harry už nepočítal kolikrát se s Voldemortem věnovali jeho "lekcím". Kdyby ho teď viděl někdo z jeho přátel mohl by ho poznat snad jen podle jeho jizvy. Své tělo měl poseté velkými podlitinami a záda i hlubokými řeznými ranami od obyčejného, přesto velice účinného mudlovského biče. Mnoho kostí měl zlámaných od nárazů do stěn.
A znovu ho vedli k Pánovi zla. Po dlouhém spánku a po lektvarech které do něj k jeho obrovskému překvapení tentokrát nalili opět začal vnímat své okolí. Všiml si že smrtijedi mají na tvářích ještě posměšnější úšklebky než obvykle.
Když dorazili na místo, čekalo ho další překvapení. Stáli zde v půlkruhu nastoupeni snad všichni smrtijedi. Ti co ho vedli ho postrčili doprostřed místnosti k Voldemortovi a sami se připojili do "obecenstva". V tom to Harrymu došlo, dnes se Pán zla rozhodl konečně skoncovat s jeho mladým životem. Podíval se mu tedy vzdorovitě do rudých chladných očí. Chtěl zemřít se ctí.
"Ano, vidím na tobě, že si pochopil co znamená dnešní významný den. Dnes zemřeš, ale ještě než se tak stane trochu se pobavíme, aby z toho mí věrní také něco měli. Crucio" Harry znovu ucítil velice dobře známou bolest a začal se na zemi svíjet v mohutných křečích a bolestech. Když po několika dlouhých minutách bolest přestala, věděl, že přišla jeho poslední chvíle. Znovu se hrdě postavil a čekal. Lektvary sice již přestávali působit, takže stání ho stálo mnoho sil, ale chtěl se své smrti dívat do očí.
"Sbohem Harry Pottere, pošetile ses mi postavil a jako každý kdo tak učinil zemřeš." Pronesl Voldemort a pozvedl hůlku k smrtící kletbě
"Avada Kedavra"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama