4.kapitola

30. dubna 2009 v 17:18 |  Harry Potter a dědic trojí moci
4.kapitola
Harry pozoroval jako ve zpomaleném záběru smaragdově zelený paprsek, před očima mu proběhly všechny vzpomínky. Jak byl celých deset let týrán Dursleyovými, jak byl šťastný, když mu Hagrid sdělil, že je kouzelník. Jak zachránil kámen mudrců před Quirrellem, Ginny před baziliškem, Siriuse před mozkomory. Jak viděl znovuzrození Voldemorta a jak zemřel Sirius. Paprsek byl už téměř u něj. Voldemort mířil přesně na srdce. V ten okamžik uviděl něco zářivě bílého prolétnout kolem jeho hlavy. Ten tvor, ať už to bylo cokoli, vletěl přímo do dráhy smrtící kletby a padl mrtví na kamennou podlahu. Podíval se co nebo kdo mu to zachránil život a strnul hrůzou, byla to Hedvika.
Harrymu vyhrkly slzy z očí, sklonil se a vzal bezvládné tělíčko své milované sovy do náručí. Další jemu blízký tvor zemřel kvůli němu. V ten moment mu na ramennou mu přistál Flaron
"Netruchli kvůli ní, udělala to ráda, ráda obětovala život za svého milovaného pána a přítele" pošeptal mu do ucha
"Myslím, že teď přišla správná chvíle, abych ti prozradil jednu z tvých schopností a tou je přemisťování" pokračoval Flaron.
"Ale co je na tom zvláštního, přemisťovat se umí téměř každý dospělý kouzelník" odvětil udiveně Harry
"To ano, ale ty se dokážeš přemisťovat i na místech, kde ostatní nemohou jako například v Bradavicích a zde, i když nevím, kde přesně jsme. To byla jedna ze schopností Roweny z Havraspáru."
"Opravdu se můžeme přemístit i odsud?" Rozzářil se Harry, ale téměř okamžitě znovu posmutněl.
"Ale mojí hůlku má Voldemort."
"To nevadí, co nejvíc se teď soustřeď na ústředí řádu a já ti pomohu, spolu to dokážeme i bez hůlky"
Pán zla se rychle vzpamatoval z počátečního překvapení, a krutě se rozesmál. Jeho triumfální smích, ale přerušilo hlasité Flaronovo zaskřehotání.
Voldemortovi vřela krev vztekem, ještě nikdy se ho nikdo nedovolil přerušit. Hněv ve tváři vystřídal výraz naprostého úžasu, když Harry fénixovi odpověděl stejným skřehotem.
Schopnost mluvit s fénixi měl pouze jeden známý čaroděj a to byl...
"Nebelvír" uniklo naštvaně Voldemortovi, ale než stačil cokoliv udělat, nebo dokonce přerušit Harryho rozhovor s fénixem, ozvalo se hlasité prásk a Potter i s Flaronem byly pryč.
Udělal, jak mu Flaron poradil. V duchu si představil svůj pokoj na Grimlaudově náměstí. Stále držel mrtvou Hedviku v náručí, zavřel oči, aby ho okolní vjemy nerozptylovaly. Náhle vše zčernalo a měl pocit jako by ho někdo prostrkoval úzkou gumovou hadicí. Když už myslel, že se nejspíš udusí, pocit zmizel stejně náhle jako se objevil. Otevřel oči. Bylo to neuvěřitelné, byl opravdu na ústředí fénixova řádu ve svém a Ronově pokoji. Měl tu dokonce svůj nevybalený kufr a na jeho posteli ležel jeho Kulový blesk, povedlo se, přemístil se. Znovu se podíval na Hedviku a znovu mu vyhrkly slzy z očí. Náhle mu projela jizvou přímo nesnesitelná bolest a zároveň s tím v sobě pocítil obrovský, neskutečně obrovský hněv, ale ten nebyl jeho, to se hněval Lord Voldemort. Věděl proč, znovu mu unikl. Měl pocit, že se mu snad hlava rozkočí na dvě půlky. Když se k bolesti jizvy přidala i bolest jeho zmožených svalů a zlomenin, nevydržel to a ztratil vědomí.
Všude byla tma a vše se točilo. Padal tou temnotou dlouhou dobu. Dopadl na nádhernou lesní mýtinu. Připadalo mu jako by stromy šeptaly, šeptaly zarmouceně, ale Harry nebyl sto pochytit ani jedno slovo. Procházel se po hebké trávě, ve které kvetly ty nejkrásnější a nejvoňavější květiny, jaké kdy viděl. Vůně se přirozeně mísily jako voda dvou řek v soutoku.
Ze stínu stromů se vynořili tři dobře známé osoby
"Ahoj Harry" pozdravil ho Godric
"Ahoj" pokynul jim na odpověď Harry
"Proč jsme se opět setkali?"
"Nastala ta pravá chvíle, aby ses něco naučil a my ti s tím pomůžeme, po tom bude pro tebe daleko jednodušší tu schopnost zvládnout."
"Ale jakou schopnost"
"Zvěromágství, my ti pomůžeme s tvou první přeměnou, po tom ti nebude trvat zdaleka tak dlouho proměny zvládat. Ta první je vždy nejtěžší a také nejbolestivější, potom si na to tvé tělo zvykne a už to půjde automaticky. Nejdříve musíš zjistit v jaké zvíře se budeš přeměňovat, to záleží na povaze kouzelníka, ne na vlastní volbě. Až dokonale zvládneš přeměnu v daného tvora, získáš schopnost proměňovat se ještě v další tvory, ale na ty musíš přijít sám ,už jsme ti je totiž řekli sice ne slovy, ale řekli. Teď se pohodlně usaď, zavři oči a snaž se odprostit od veškerých myšlenek. My tě zavedeme do stavu, ve kterém zjistíš v jakého tvora se budeš měnit." Zakončil svůj dlouhý monolog Godric. Harry udělal vše, co mu řekl, na nic nemyslet mu připadalo po takovém návalu informací jako nemožné, ale po několika minutovém snažení se to jakž takž podařilo. Godric začal mumlat nějaká složitá nesrozumitelná slova v jazyce, který nikdy v životě neslyšel, Rowena se k němu po malé chvíli přidala. Náhle něco uviděl přesto, že měl zavřené oči. Letěl. Letěl nad nádhernou lesnatou krajinou. Neměl brýle, přesto viděl daleko ostřeji a lépe než kdykoli jindy. Viděl každého hlodavce, každého lesního tvora, který se pod ním třeba jen mihnul. Přeletěl přes nízký vrchol a otevřel se mu výhled na širé moře. Letěl těsně nad hladinou, ale díky zvlněné ploše nedokázal ani svým skvělým zrakem rozpoznat, co je za tvora. Najednou se jako kouzlem se vlny ztratily a hladina vyhladila. Měl obrovská hnědá křídla hlavu orla a od křídel po konec ocasu mělo tělo lva.
Byl to Griffin. Krásná zlatavě hnědá srst se leskla v jasném slunci peří měl sněhově bílé a zářilo slabým jasem. Křídly mával jen párkrát, přesto letěl obrovskou rychlostí.
Obraz se rozplynul a před očima se mu opět objevila paseka. Snažil se uklidnit svůj zrychlený dech, srdce mu bušilo vzrušením tak prudce, že myslel, že mu prorazí hruď. Podíval se směrem ke Godrikovi se zvědavostí v očích.
"Ano i já se měnil v Griffina" odpověděl mu na nevyřčenou otázku.
"Teď ti pomůžeme s první přeměnou. Znovu se posaď, uvolni se a co nejpřesněji si vybav toho Griffina, kterého si viděl před chvílí. Vžij se do něj, odprosti se od hranic, které tě vážou v tvém těle." Radila mu trpělivě Rowena a znovu když spolu s Godrikem a tentokrát i s Angelikou viděli, že je Harry připraven, začali pronášet kouzlo. A opravdu se po chvíli začalo něco dít. Kůže mu začala bublat a pálit stejně jako ve druhém ročníku po použití mnoholičného lektvaru. Mezi lopatkami pocítil palčivou bolest, jak mu začaly rašit křídla. Tělo se prodlužovalo, místo úst a nosu se vytvářel velký zobák, hlava a ruce zarůstaly peřím a záda s nohami hustou srstí. Narostl mu ocas. Vše skončilo stejně náhle jako začalo a díky změně těžiště nového těla spadnul na všechny čtyři. Zrak i sluch se mu mnohokrát zlepšily Šum stromů se vyjasňoval a Harry začal rozumět, co si šeptají.
"Přežije to, ale je více než 90% pravděpodobnost, že bude mít trvalé následky a je možné, že dlouhodobým mučením přišel o rozum" slyšel hlas Bradavické ošetřovatelky madame Pomfreyové. V odpověď se mu dostalo hlasité vzlykání, které určitě patřilo paní Weasleyové. Z poslouchání ho vytrhl pocit divného zplaskávání znovu se něco dělo sluch i zrak se zhoršoval a víc už Harry z rozhovoru neslyšel. Znovu otevřel oči a podíval se na své ruce. Byly opět normální lidské. Jeho zrak přelétl na Godrika
"Myslím, že je čas na to, aby jsi se znovu vrátil do svého světa, měl by jsi je vyvést z omylu, o rozum si skutečně nepřišel" poznamenal Godric a pousmál se na něj.
"Čas zde plyne o něco pomaleji než v normálním světě."
"A o kolik pomaleji" zeptal se ho Harry
"To zjistíš až se probereš, neboj se o moc to není" dodal Godric, když viděl Harryho zděšený výraz. Paseka se Harrymu rozplynula před očima, v temnotě zahlédl Flarona. Chtěl k němu vztáhnout ruku, ale nemohl s ní pohnout. Obraz se rychle vyjasňoval a Harry zjistil, že to není Flaron, nýbrž Ginny.
Měla oči tak opuchlé od pláče, že si ani nevšimla, že je Harry vzhůru.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Páči sa vám môj blog?

Áno 69.6% (16)
Nie 8.7% (2)
Treba ho vylepšiť 4.3% (1)
Zbitočná strata čau 17.4% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama