6.kapitola-2.časť

30. dubna 2009 v 17:26 |  Harry Potter a dědic trojí moci
6.kapitola-2.časť
"To pro nás nepředstavuje nejmenší problém, tvoje smrt přijde brzy, to se neboj," ušklíbnul se druhý Smrtijed.
V Harrym to hrklo. Poznal ten hlas. Patřil nejvíce nenáviděné osobě hned po samotném Voldemortovi, patřil Belatrix Lestrangeové. Vzedmula se v něm vlna ohromného hněvu a odhodlanosti. Odhodlanost a touha po pomstě jím prostoupila až do morku kostí, až ho úplně ovládla. Díky ní v sobě ucítil obrovskou dřímající moc a sílu.
Znovu pevně sevřel hůlku a pozvedl ji do bojové polohy i když si vůbec nevšimnul, že by to chtěl. Nějaký neznámý hlas mu našeptával co má dělat. Náhle, i když vůbec netušil jak, věděl kdy a jak se na něj smrtijedi chystají zaútočit. Jakmile se jen nepatrně pozvedly hůlky, tak vytvořil nejsilnější štít, který znal. Jeho rukou mu unikala mocná energie a vstřebávala se do jeho jediné ochrany. Kletby narazily do jeho štítu a neškodně se rozplynuly. V Harryho ruce mocně škublo po každém nárazu zaklínadla, ale o to víc sevřel hůlku. Po posledním kouzlu štít zrušil, protože jeho udržení by ho stálo veškeré jeho zbývající síly.
Pohlédl do tváří svých nepřátel a uviděl výraz čirého překvapení a hrůzy. Když se podíval pořádně uvědomil si, že se nedívají na něj ale na něco za jeho zády. Opatrně se otočil a strnul překvapením. Vznášel se tam Flaron. Hořel stejně jako Fawkes, když ho viděl ve druhém ročníku, ale přece to bylo úplně jiné. Cítil, jak se z Flarona uvolňuje mocná magická energie. Ta energie se shromažďovala v jednom bodě. Tam Harry viděl, že se vytváří ohnivá koule, která se neustále zvětšovala. Když dosáhla velikosti fotbalového míče tak Harry zaslechl Flaronův telepatický pokyn.
"Dopředu." V tu chvíli "meteor" doslova vystřelil proti Harrymu, ten jen viděl jak se z popela vyhrabává mládě Flarona, než sebou třísknul na zem. Tento pohyb měl dobře nacvičený z Famfrpálu, díky němuž se vyhýbal potloukům. Ohnivá koule narazila do země přesně před Smrtijedy. Ozval se ohromný výbuch, který byl doprovázen mocným zlatavým zábleskem. Ten ho na několik desítek sekund oslnil. Po tom, co už byl znovu schopen zaostřit uviděl, že všech pět smrtijedů leží na zemi s ohořelým hábitem a zjevně v bezvědomí.
Rychle doběhl k malému ptáčátku, které se snažilo vyhrabat z popela. Opatrně ho zvedl a pokoušel se s ním telepaticky spojit, ale malé ptáče ještě mělo málo vyvinutou mysl na takové spojení. Opatrně ho dal do kapsy a otočil se zpět směrem k bitvě. Viděl jen, jak se všichni hromadně přemisťují spolu se dvěma postavami v bezvědomí.
"Sakra," zaklel. Malfoy i Lestrangeová znovu utekli.
Prohlédl si své spolubojovníky a hrůzou strnul, mnoho bylo těžce zranění, spousta leželi na zemi v bezvědomí.
Pohled mu padl na Remuse, který se k němu rychle blížil a pochválit ho určitě nešel.
"Co si sakra myslíš, že děláš?" zařval nepříčetně Remus. Harry se snažil nasadit nevinný výraz, ale nějak se mu to nedařilo.
"Co? Pomáhám vám," odpověděl mírně nabroušeně Harry, ale to nebylo nic oproti tomu jak soptil Remus. V tuhle chvíli by se ho bál i samotný Satan.
"Jo tak pomáháš, vždyť jsi mohl klidně umřít!!"
"No to bych chtěl vidět tebe jak utíkáš, když jsou tví blízcí v nebezpečí" začínal i Harry ztrácet sebekontrolu.
"Ale já nejsem tak důležitý a navíc už jsem starý, ty máš celý život ještě před sebou," řval dál Remus. Na ulici naštěstí bylo pouze pár členů Fénixova řádu. Ti stály jako přimražení a s otevřenou pusou. Civěli na své hádající se společníky. Ti je vůbec nevnímali a věnovali se své hádce.
"To jako myslíš, že jen kvůli nějaké pitomé věštbě nechám umřít přátele?" ujelo Harrymu
"Počkat, jakou věštbu myslíš," ždímal z něj Remus.
"To je fuk žádnou," snažil se to rychle zamluvit Harry.
"Už ses prořekl, tak to koukej vybalit."
"Ne, souvisí jen se mnou a s Voldemortem, s nikým jiným jasné" odsekl Harry.
"Není to ta co se rozbila na ministerstvu?" ptal se dál Remus nedbaje na Harryho odpověď.
"No jo je, spokojený? to co se rozbilo na ministerstvu byl jen její záznam.
"A jak si se dozvěděl její znění, když se rozbila?" zajímal se Remus.
"Od Brumbála, to on byl svědkem když jí Trelaweneyová vyřkla," vysvětlil mu Harry.
"Trelawneyová?" vykřikl udiveně Remus.
"Jo Trelawneyová," ujistil ho Harry.
"Tak řekneš mi jak ta věštba zněla," naléhal Remus. Harry chvíli přemýšlel. V tu ránu dostal nápad. Soustředil se a poslal Remusovi telepatický vzkaz.
"Tady nás může kde kdo slyšet, až se vrátíme na ústředí tak ti to řeknu." Remus sebou udiveně cukl.
"Jak-," začal ale Harry ho znovu utnul myšlenkovou zprávou.
"Až na ústředí."
Remus se už tedy dál nevyptával jen stále překvapeně Harryho pozoroval. Postupně našli Rona, Hermionu, Ginny i paní Weasleyovou. Všichni byli naštěstí v pořádku, jen nesmírně vyděšení. Došli do Děravého kotle a pomocí letaxu se přesunuli zpět na Grimlaudovo náměstí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama