7.kapitola

30. dubna 2009 v 17:29 |  Harry Potter a dědic trojí moci
7.kapitola
Po cestě pomocí Letaxu se Harrymu jako vždy točila hlava. Chvíli ztěžka oddechoval. Když se vzpamatoval odběhl nahoru do svého pokoje. Tam si odložil všechny nakoupené věci a přesunul se zpět do kuchyně. Po cestě se hlavně psychicky připravoval na to, co ho teď čeká.
"Mám Remusovi a ostatním říct i o tom snu,?" ptal se sám sebe.
"No asi jo, sám dobře vím, jak mě štve, když mi něco tají," ujistil se Harry a vstoupil.
Všichni na něho netrpělivě hleděli. Ticho jako první protrhl Remus, který byl zjevně zvědavý ze všech nejvíc.
"Tak jak zněla ta věštba,?" Zeptal se netrpělivě.
"No jak bych to řekl, ona není jedna věštba, ale dvě," promluvil nervózně.
"Dvě!" vykřikli všichni přítomní.
"Nepřerušujte mě prosím vás," zarazil další případné dotazy Harry.
"Na konci minulého školního roku, když mě profesor Brumbál odvedl z ministerstva, tak mi sdělil, že rok před tím než jsem se narodil před ním profesorka Trelawneyová pronesla věštbu. Její záznam se umístil k mnohým dalším věštbám na odbor záhad. Tento záznam se rozbil, ale profesor Brumbál mi její obsah prozradil. Nepamatuji si její přesné znění ale v zásadě je to takto:
Na konci sedmého měsíce se narodí ten jež bude mít moc porazit Pána zla . Narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili. Pán zla ho poznamená jako sobě rovného. Vyvolený bude mít moc jakou Pán zla sám nezná. Oba musí zemřít rukou toho druhého neboť ani jeden nemůže žít pokud ten druhý zůstává na živu."
Harry se na chvíli odmlčel aby nabral dech. Mluvil tiše, až skoro šeptal. Přesto se jeho hlas mocně nesl. Ostatní mu vyseli na ústech a hltali každé jeho slovo.
"To je strašné," vydechla Hermiona.
"Takže buď ho zabiješ, nebo on zabije tebe?"
"Ano, ale to není vše," Odpověděl Harry a pokračoval.
Vyprávěl jim o snu z noci před jeho narozeninami. Pověděl jim o tom, že když se probudil tak měl v pokoji Flarona a hůlku s prstenem. A taky že se mu změnily vlasy a tak.
"Takže díky tomu prstenu jsi se mnou mohl telepaticky komunikovat?" ujišťoval se Remus.
"Ano díky němu, a také díky němu si můžu tuto hůlku kdykoli a hlavně kdekoli přemístit tam, kde zrovna jsem," dodal ještě a přidal na důraze při slově kdykoli.
"Jak to myslíš kdekoli, to jako i v Bradavicích?" užasl Remus.
"Ano, i v Bradavicích," potvrdil Harry.
V kuchyni se rozhostilo naprosté ticho. Všichni pozorovali Harryho až s posvátnou úctou a každý dumal nad tím, co se právě dozvěděl. Harry je všechny s úzkostí pozoroval a čekal co na to řeknou.
"Ach Harry," vrhla se Hermiona naprosto překvapenému chlapci kolem krku. Hary se pod jejím stiskem už začínal pomalu dusit.
"Hermiono prosím pusť mě," zachrapal přiškrceným hlasem. Hermiona se rychle odtáhla a omluvně se na něj pousmála. Harry nabral do svých prázdných plic tolik vytoužený vzduch. Všichni přítomní na něj soucitně hleděli a měli mírný strach v očích.
"A na jaké schopnosti jsi už přišel?" zeptal se ho tiše, ale se zvědavým leskem v očích Remus.
"No... dokážu mluvit s fénixi, pak se dokážu přemisťovat kde chci," zamyslel se
"A dnes jsem pocítil zvláštní věc," řekl spíše sám pro sebe.
"Jakou věc," zeptal se Ron.
"Jako kdybych těm smrtijedům dokázal číst myšlenky," uvažoval dál nahlas Harry.
"Cože, jak to myslíš číst myšlenky, co se stalo?" ptal se dál Remus.
"Nevím jak, ale prostě jsem věděl jak a kdy na mě zaútočí," vysvětloval.
"To je zvláštní, neslyšel jsem že by Godric nebo Rowena tohle dokázali," ozval se uklidňující zamyšlený hlas. Všichni sebou trhli. Pohlédli směrem odkud se hlas ozval. Stál tam profesor Brumbál.
"Asi by jste všichni rádi věděli, jak jsem se sem dostal," četl jim z tváří a usmál se na ně.
"Byli jste tak zaujati Harryho vyprávěním, že jste si mě vůbec nevšimli. Přišel jsem krbem," vysvětlil jim s úsměvem.
"Jak říkám, nikdy jsem neslyšel o tom, že by Godric nebo Rowena ovládali telepatii," zopakoval své konstatování.
"Telepatii," ozvalo se mnohohlasně od všech přítomných.
"Ano myslím, že další z tvých schopností, Harry, je telepatie, což je nejvyšší stupeň nitrozpytu, v historii je jen velice málo kouzelníků obdařených touto schopností," poučil je profesor Brumbál.
V Harryho hlavě se rozvířily myšlenky.
"Takže já umím číst myšlenky? To je přece blbost. A Godric ani Rowena tuto schopnost neměli. To znamená že je to první schopnost, kterou jsem získal od Angelici. Schválně to vyzkouším," řekl si. Pohlédl na Hermionu a soustředil se na její myšlenky.
Chvíli se nic nedělo, ale za okamžik uslyšel ve své hlavě její hlas.
"Telepatie... to znamená že může kdykoli číst naše myšlenky, třeba právě teď. Pokud vím, tak jsem někde četla, že proti telepatii se nedá nijak bránit. Zjistit její zásah ve svém vědomí můžou jen velice zběhlí nitroobranáři. Ale ani oni jí nemůžou zastavit. To dokážou jen ti co sami ovládají telepatii. A tu, pokud vím v dnešní době neovládá nikdo kromě Harryho."
Harry přerušil spojení.
"Takže to funguje, a nemůže mě nikdo odrazit. To znamená že můžu číst myšlenky i samotnému Voldemortovi," rozzářil se nadšením.
" Ale ten určitě je výborný v nitroobraně, takže to pozná," kontrovalo ho jeho druhé já.
" Ale stejně mi v tom nemůže zabránit," odporoval.
"To máš pravdu," hlásek rezignoval.
Z přemýšlení ho vytrhl hlas profesora Brumbála.
"Tak to vypadá Harry, že budeš samé překvapení," usmál se na něj. Když se na něj Harry podíval, tak mu v očích hrály veselé jiskřičky.
Profesor Brumbál se podíval na své pro mudly naprosto nesmyslné hodinky.
"Tak to vypadá, že vás už opustím. Zanedlouho mám v Bradavicích schůzku s panem ministrem," poznamenal omluvně a zmizel v plamenech. V kuchyni nastalo hrobové ticho, které přerušila až hlasitá rána, způsobená pravděpodobně dopadem nějaké těžké věci v hale na podlahu, a následně vzteklé nadávání nějaké ženy. Všichni okamžitě s tasenými hůlkami vyrazili vstříc neznámé. Ona žena se ukázala jako Tonksová, která jako obvykle svrhla věšák. Všichni se s úlevou zasmáli ale ne škodolibě, nýbrž tomu, že Tonksovou považovali za Smtijeda.
"Ahoj Tonksová," pozdravila jí zdvořile paní Wasleyová a pomohla jí s věšákem.
"Jdeš právě včas, za chvíli bude večeře," a všichni se vrátili do kuchyně a posadili se kolem stolu. Paní Weasleyová roznesla s pomocí Hermiony a Ginny jídlo. Harrymu večeře velice chutnala a jelikož měl po boji na Příčné ulici pořádný hlad, tak snědl porci za dva. Po večeři se šel projít po domě. Míjel spousty obrazů, kteří na něj opovržlivě hleděli. U někoho vídal oči, které byly navlas stejné jako ty Siriusovy, jinde viděl stejný nos, jinde podobný tvar obličeje. Nohy ho zanesly do jeho pokoje. Pohled mu padl na knihy, které si dnes koupil, konkrétně Starobylé kouzelnické rody . Vzal knihu a namátkou jí rozevřel. Bylo zde spousta známých rodů, jako Mafoyovi, Crabe a Goyle, i když ti byli poměrně mladý rod. Dále našel Weasleyovi se kterými byl přes svazek taky příbuzný a nakonec uviděl svůj rodokmen. Jak bylo vidět Potterovi byli odjakživa dědici Nebelvíra. Harry hledal spojení s Rowenou z Havraspáru. Strnul úžasem. Zjistil, že jeho děda William Potter si vzal Katrine Brumbálovou sestru nynějšího ředitele Bradavic Albuse Brumbála.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama