9.kapitola

30. dubna 2009 v 17:40 |  Harry Potter a dědic trojí moci
9.kapitola
"Harry," vydechl šťastně Brumbál a rovněž svého synovce pevně objal.
"Moc mě to mrzí, ale opravdu to nešlo," omlouval se jeho prastrýc.
"Já to chápu, a vím, že to bylo kvůli tomu aby jsi mě chránil," Harry se nejistě zarazil.
"Smím ti tykat strýčku," zeptal se starce opatrně.
"No samozřejmě, nejsme ve středověku, aby jme si i v rámci rodiny vykali," zasmál se Brumbál.
"Díky, jak říkám chápu to a vím že to bylo kvůli tomu, že si mě chtěl chránit jak nejlépe jsi uměl," dokončil původní myšlenku Harry.
"Děkuji, to je víc než si zasloužím," usmál se na něj prastrýc a znovu ho pevně objal.
"Jen se chci zeptat, je ještě něco co bych měl vědět?" ptal se trochu podezřívavě. Brumbál se trochu zarazil, ale okamžitě se na Harryho usmál.
"Během tohoto školního roku ti předám něco co ke mě bylo uloženo," pověděl mu s úsměvem.
"Není nic dalšího co bych ti tajil, to přísahám," ujistil ho ještě.
S úsměvem na rtech sešli společně do kuchyně. Každý, jakmile je uviděl, napjatě čekal co se stane.
"Zbylo ještě něco málo k večeři paní Weasleyová, mám hrozný hlad," zeptal se zdvořile do ticha Harry.
"Ale jistě drahoušku, posaď se hned ti to přinesu, jen to musím trochu ohřát," odpověděla mírně zaraženě paní Weasleyová.
"Myslím, že se budu muset s vámi rozloučit, ještě musím něco zařídit," prohlásil Brumbál vesele a zmizel v zelených plamenech.
"Děkuji moc," poděkoval Harry, když před něj paní Weasleyová postavila talíř s gulášem. Chlapec se vrhl na jídlo, jako by týden nejedl. Moc mu to chutnalo, ostatně jako vždy, když vařila paní Weasleyová. Na důkaz toho si hned dvakrát přidal.
Když dojedl, tak se v kuchyni pomalu, ale jistě rozvířil veselý hovor.
Harry se s Ronem bavil jak jinak než o famfrpálu. Po několika desítkách minut, kdy dané téma vyčerpali, připojili se k diskusi Hermiony a Ginny o to, kdo asi bude letošním učitelem Obrany proti černé magii. Snažili se něco vypáčit z Lupina, ale ten byl neoblomný jako tvrdá skála. Jen se tak podivně tajuplně usmíval, ale nic neprozradil.
Po pár hodinách je všechny paní Weasleyová vyhnala spát.
"Ráno se vstává brzo abychom stihli vlak, takže koukejte jít do postelí," řekla tónem, který nesnesl námitky. A ani se nikdo o žádné nepokoušel. Všichni byly v tak dobré náladě, že jí beze slova poslechli a vyrazili směr ložnice, ještě si popřáli s dívkami dobrou noc. Zalehli do postelí a aniž by se převlékli okamžitě usnuli.
Ráno se probudil Harry naprosto svěží a odpočatý. Měl velice dobrou náladu, snažil se Rona probudit, ale když to nešlo žádnými způsoby, a že jich zkusil opravdu hodně, přistoupil k nejzazšímu řešení.
Naplnil litrový džbán ledovou vodou a chrstnul mu ji do obličeje. Ron vyděšeně vykřikl. Pohled mu padl na své mokré pyžamo a na neovladatelně se řehtajícího Harryho.
Výraz mu naoko ztvrdl, popadl stejný džbán a provedl stejnou procedůru i Harrymu. Strhla se bitka. Jako zbraně se využívali polštáře a deky. Vodou rovněž nešetřili, takže když skončili tak byli tak mokrý jako by právě vylezli z vany. Do pokoje vlétla Hermiona.
"Co to tady sakra pro-," nestihla doříct, protože ji okamžitě spláchla dvojitá dávka ledové vody. Harry spolu s Ronem dostali další z mnoha dnešních záchvatů neovladatelného smíchu. Jejich řehot byl tak nakažlivý, že se brzo začala smát spolu s nimi i Hermiona. Po chvíli do pokoje vešla Ginny a okamžitě zamrzla uprostřed pohybu. Uviděla naprostou spoušť. Všude po podlaze se válelo peří nasáklé vodou, která rovněž pokrývala celou podlahu. A uprostřed toho všeho stáli totálně mokří Harry, Ron a Hermiona a neovladatelně se smáli, až se za břicho popadali. Chvíli na ně zaraženě zírala ale pak se spolu s nimi rovněž rozesmála.
Tuto velice zábavnou situaci utla až paní Weasleyová, která je nekompromisně sprdla a jediným mávnutím hůlky vše uklidila a je vysušila. Další chvíle strávili nošením svých zavazadel dolů do haly, kde na ně už čekal Moody, Tonksová a Lupin jako jejich doprovod na nádraží.
Všechna svá zavazadla odnosili do ministerských aut, která byla na letošek opět objednána.
Cesta na nádraží proběhla bez větších problémů. Když dorazili na místo tak měli ještě dvacet minut. Fred s Georgem, kteří je rovněž doprovázeli sehnali nějaké zavazadlové vozíky. Na ně naskládali veškerá zavazadla.
Nádraží bylo plné mudlů spěchajících do práce a tak. Nikdo si ani nevšiml když několik lidí nenápadně zmizelo ve zdánlivě pevné přepážce mezi nástupištěm devět a nástupištěm deset.
Jakmile prošli přepážkou, tak se jim naskytl pohled na velkou červenou lokomotivu která radostně vydechovala oblaky páry.
Po nástupišti pobíhali studenti, někteří se loučili se svými starostlivými rodiči, jiní nakládali svá zavazadla pracně do vlaku.
"Mějte se pěkně, a hlavně na sebe dávejte pozor, ano?" ozvala se starostlivě paní Weasleyová.
"To víte, že budeme," ujišťoval ji Harry. Paní Weasleyová je postupně všechny láskyplně objala a se slzami v očích pozorovala, jak její děti spolu s Harrym nastupovali do vlaku.
"Tak, pojďte si najít nějaké volné kupé," vytrhl je ze zamyšlení Harry.
"Ale Harry, my s Ronem přece musíme jít do prefektského kupé," odpověděla mu opatrně Hermiona.
"No jo tak se snažte přijít brzo, jo?" vzpomněl si Harry a zachmuřeně se otočil směrem k Ginny. Ta na něj omluvně hleděla.
"Já jsem slíbila Deanovi, že si sednu s ním," řekla pomalu a čekala, že se Harry naštve.
V Harrym to taky vřelo, ale úspěšně to zakryl nic neříkajícím nuceným úsměvem.
"Tak ho ode mě pozdravuj," řekl po chvíli a vydal se hledat nějaké volné kupé.
Už byl skoro na konci vlaku když si všimnul, že v jednom kupé sedí Nevill spolu s Lenkou ve velice intimní pozici.
Šel ještě na konec vlaku, jestli nenajde nějaké volné kupé. Když žádné nenašel a snesl několik zvídavých pohledů studentů, tak se chtě nechtě vrátil k tomu Nevillovu. Zdvořile zaklepal a chvíli počkal, aby jeho kamarád mohl předstírat, že se nic nedělo.
"Dále," ozvala se Lenka svým typicky zastřeným hlasem. Harry opatrně otevřel dvířka.
"Je tu volno, ať jsem hledal jak jsem hledal žádné volné jsem nenašel," zeptal se s přátelským úsměvem na rtech. Nevill s Lenkou se po sobě nenápadně podívali.
"Ale jistě Harry posaď se," usmál se jeho bradavický spolubydlící.
"Moc vám děkuji," Harry se posadil naproti Lence.
"Tak co, jak jste si užili prázdniny,"zeptal se s šibalským úsměvem.
Nevill se nervózně zavrtěl a tím prozradil co si Harry myslel.
"Jo skvěle, a ty?" zachránila svého přítele Lenka.
"Až na pár výjimek to šlo," Harry se mírně zachmuřil při myšlence na dva týdny strávené ve Vodemortově zajetí, ale tyto nechutné myšlenky ihned zahnal.
Po pár hodinách veselé konverzace se Nevill prořekl, že strávil prázdniny spolu s Lenkou.
Harry na to, jak vzápětí zrudnul nereagoval a pokračoval v předchozí debatě. Jakmile se objevila čarodějka rozvážející sladkosti, okamžitě si uvědomil jaký má hlad a nakoupil si všechno co měl rád.
Z pojídání a veselého bavení je přerušila velká exploze. Harry okamžitě popadl svou hůlku a vyřítil se na chodbu. Prvním pohledem zhodnotil situaci jako velmi špatnou. V chodbě se řadilo mnoho smrtijedů. Z kupé vykukovali vystrašení studenti a s hrůzou pozorovali co se děje. Harry zahlédl několik členů BA, jak si připravují hůlky. A vedle něj se objevily dvě další. Lenka spolu s Nevillem měli ve tvářích odhodlané výrazy a čekali na příkazy od Harryho.
Ten na nic nečekal a vyslal proti hloučku nepřátel omračovací kletbu. Tu následovalo hned několik dalších od zbylých členů BA. Několik smrtijedů, kteří nečekali sebemenší odpor padlo omráčených či spoutaných k zemi.
Strhla se zuřivá bitva, kletby střídali kletby. Po několika minutách se však projevily zkušenosti, které členům BA viditelně chyběly. Většina z nich ležela na zemi omráčená.
Harry byl zahnán do rohu, jeho jediná výhoda skvěla v tom že byl ze tří stran krytý a mohli na něj útočit nanejvýš dva smrtijedi.
Znovu využil své telepatické schopnosti a bez sebemenších problémů se bránil zaklínadlům vyslaných svými soky. Několik jich omráčil ale po chvíli cítil, že mu rychle ubývají síly. Zbývalo ještě skoro deset smrtijedů. Už začínal být zoufalý. Jeho magická energie byla z většiny vyčerpána a měl co dělat, aby se ubránil nepřátelským kouzlům.
Naštěstí z opačné strany vlaku přiběhla velká skupina členů řádu spolu s Ronem a Hermionou a dalšími prefekty, samozřejmě kromě Zmijozelských.
Bitva se spustila nanovo, ale tentokrát se konečně začínala vyvíjet v prospěch obránců vlaku. Do Harryho žil se spolu s příchodem posil vlila nová vlna odhodlání a síly. Znovu se s nejvyšším nasazením vrhnul do víru bitvy.
Když si smrtijedi začali uvědomovat, že tuto bitvu nevyhrají, popadli každý jednoho svého omráčeného druha a sborově se přemístili neznámo kam.
Harry se pustil do ošetřování zraněných studentů. Naštěstí žádný z nich nebyl poraněn vážně, v mnoha případech na oživení stačilo zaklínadlo "enervate". U těch co to nestačilo vykouzlili členové řádu pevná nosítka a upevnili je na ně.
"Harry, jsi v pořádku?" přiběhla k němu Hermiona a v závěsu za ní Ron.
"Jo, jen jsem strašně unavený," ujistil ji s úsměvem na rtech.
"Tak přece jen se BA vyplatila nebýt toho, že jsi nás minulý rok naučil bojovat, tak by jsme asi vlak neubránili," ozval se Nevill.
"Jasně, ale přece jen by jsme moc šancí neměli kdyby s námi Harry nebojoval," ozval se Ernie z Mrzimoru.
"Vždyť téměř sám zlikvidoval většinu z nich," pokračoval.
Vlak pomalu zpomaloval a tak se všichni přesunuli zpět do svých kupé, aby se převlékli. Harry byl opravdu pyšný na to jak se BA držela. Unaveně se převlékl a když vlak zastavil na nádraží tak unavený ale šťastný vyšel ven na nástupiště.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama