11.kapitola

21. července 2009 v 19:39 | smejko35 |  Harry Potter a dědic trojí moci
Když se probudil, tak mu pohled padl na dobře známé závěsy své postele v nebelvírské věži. Promnul si od dlouhého spánku zalepené oči. Byl poměrně dobře odpočatý. Roztáhl nebesa a zjistil, že všichni jeho přátelé stále spokojeně spí ve svých postelích. Potichu, tak aby je nevzbudil si navlékl školní hábit a po špičkách sešel po schodech do společenské místnosti.
Nebyla prázdná, jak předpokládal, v jednom křesle u krbu seděla ve velice nepohodlné poloze dívka. Dlouhé ohnivě rudé vlasy jí obtékaly úzký obličej.
Harry tuto dívku velice dobře znal. Bylo to mladší sestra jeho nejlepšího přítele Rona. Ginny sebou nepatrně trhla, když pod Harryho nohou mírně zavrzal poslední schod.
Opatrně, tak aby ji nevzbudil ke spící dívce přistoupil. Už se ji chystal vzbudit, protože sebou začala házet a něco nesrozumitelného si pro sebe mumlat. A navíc Harry moc dobře z vlastní zkušenosti věděl, že po spánku v této poloze ji bude bolet zaručeně celé tělo.
Než však stačil cokoli podniknout tak sebou Ginny mohutně škubla s tlumeným výkřikem "Harry" se probudila.
"To byl jen sen," oddechla si Ginny v duchu.
Ale rozhodně nechci, aby se vyplnil."
S úlekem zjistila, že se nad ní někdo sklání. Pohlédla dotyčnému do tváře a uviděla dvě krásné smaragdově zelené oči, jak na ní se směskou radosti a překvapení hledí. Ginny poznala ty oči. Mohli patřit pouze jedné osobě, kterou znala. Té osobě, o které se jí právě teď zdál otřesný hrůzostrašný sen. O té osobě, kterou právě viděla umírat rukou nejobávanějšího černokněžníka poslední doby. Lorda Voldemorta. Nikdo jiný tak překrásné oči neměl.
S velkou úlevou na Harryho pohlédla. Ten se na ní rovněž zářivě usmál. Pod tímto úsměvem se jí vždy podlamovala kolena a tato chvíle, kdyby právě neseděla, by nebyla výjimkou.
" Klid, to byl jen sen, jen sen," pošeptal jí chlapec a konejšivě jí objal svými silnými sportem vypracovanými pažemi.
Po těle se jí rozlil pocit klidu a naprostého bezpečí, který cítila pouze v jeho blízkosti.
"Tak co, už jsi v pořádku?" zeptala se ho starostlivým tónem Ginny.
"V naprostém," usmál se na ni.
"Co se vlastně stalo? Poslední co si pamatuji je, jak jsem seděl na zařazovací hostině. Pak už je jen tma. Jak jsem se dostal do své ložnice?" ptal se trochu nechápavě.
"No, byl jsi nesmírně vyčerpaný, zlikvidoval jsi téměř dvacet Smrtijedů a bojoval jsi s nimi víc jak hodinu. A přesto jsi měl ještě síly dostat se po svých až na slavnostní hostinu. Madame Pomfreyová zuřila, jak jsme tě prý mohli nechat jít na hostinu, prý jsi měl jít okamžitě na ošetřovnu a vzít si posilňující lektvar a jít si lehnout. Prostě jsi usnul nic víc," pověděla mu s úsměvem.
"Brumbál tě pak osobně donesl až do tvé postele, ještě na tobě provedl několik kouzel, ale ty neznám, nejspíš nějaká posilňující a ozdravná. A ještě nařídil, aby tě nikdo nerušil a nebudil," dokončila Ginny klidně.
"Aha," hlesl Harry. Trochu se zastyděl. Usnout přímo ve Velké síni bylo pro něj velice potupné a trapné. Ale poměrně rychle se vzpamatoval a při myšlence na prastrýce se sám pro sebe usmál. V duchu mu ještě pomocí prstenu poslal vzkaz, protože bez něj by to pravděpodobně dokázal jen při pohledu z očí do očí.
"Díky za dopravu až do ložnice."
"Nemáš zač, co bych pro svého synovce neudělal a navíc jsi asi opravdu na hostině neměl být a měl jsi už dávno odpočívat," ozval se mu hlavě Brumbálův hlas.
Harry pohlédl na hodinky a zjistil, že povídáním s Ginny už dávno uplynul čas zbývající do snídaně. Pohlédl na rusovlásku.
"Jdeme na snídani?" otázal se jí.
"Jasně, na ty ospalce nemíním čekat, protože než ty se z té postele vyhrabou, tak pojdu hladem," prohlásila a společně s Harrym vyrazila do Velké síně. Po cestě se ještě vesele bavili o humorných zážitcích z prázdnin. Spíše Ginny mluvila a Harry se hurónsky smál, protože Harryho veselé prázdninové momenty by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Právě když se společně smáli tomu, jak Fred začaroval kuchyňskou vařečku, aby pronásledovala a neustále mlátila Rona, dorazili ke vchodu do síně. Ta byla téměř prázdná, protože do začátku vyučování ještě zbývalo mnoho času. Přesto se všichni zaraženě a nechápavě podívali na hystericky se smějící dvojici. Ta když se vzpamatovala, tak se konečně přesunula k nebelvírskému stolu. Spolu s nimi u něj momentálně seděla pouze malá skupinka druháků, kteří si při pohledu na Harryho začali něco vzrušeně šuškat. Ten je okázale ignoroval. Za těch pět let byl na takovéto chování více než zvyklý.
"Pane Pottere," ozval se mu za zády po několika minutách hlas profesorky McGonagallové.
"Mohl by jste mě prosím následovat ke mě do kabinetu?" vyzvala ho na ni nečekaně přívětivě. Harry si s Ginny vyměnil nechápavé pohledy.
"Ale jistě paní profesorko," odvětil mírně zaraženě a zvedl se ze židle. Šel za rázně pochodující profesorkou, která se na něho po celou dobu ani nepodívala a v hlavě se mu rodily všechny možné i nemožné katastrofické scénáře.
"Vždyť jsem přece zatím nic neprovedl, nebo ano?" ptal se sám sebe.
Profesorka vešla do Harrymu velice dobře známé místnosti a zavřela za ním. Posadila se za svůj stůl a jeho vyzvala, aby učinil totéž.
"Ze všeho nejdříve bych chtěla podotknout, že to co jste včera předvedl ve vlaku bylo velice pošetilé," prohlásila ředitelka jeho koleje.
"Přes to však obdivuji vaši odvahu a nasazení a musím říci, že jste si vedl velice dobře," uznala profesorka a obdařila ho jedním ze svých velice vzácných úsměvů. Harryho to velice překvapilo. Takovéto uznání a obzvláště pak od profesorky McGonagallové je více než cenné a ojedinělé.
"Ale to hlavní proč jsem si vás sem přivedla je to, že vás chci jmenovat novým kapitánem nebelvírského famfrpálového družstva," řekla profesorka.
V Harrym hrklo. Nevěřil vlastním uším. Jak by mohl být kapitánem družstva, když má doživotní zákaz.
"To musí být vtip," prohlásil.
"Žádný vtip pane Pottere," zamítla rázně a položila na stůl před něj lesklý kapitánský odznak. Harry jej přímo hypnotizoval pohledem. V hlavě mu to šrotovalo. Stále tomu nemohl uvěřit.
"Ale jak je to možné paní profesorko? Vždyť Umbridgeová mi dala doživotní zákaz." Ptal se dál naprosto nechápavě Harry.
Profesorka McGonagallová se na něj vlídně usmála a jala se vysvětlení.
"Už žádný zákaz nemáte a pravděpodobně nikdy mít nebudete," pověděla stále se divícímu Harrymu profesorka.
"Profesor Brumbál navštívil ministryni Bonesovou..."
"Ale vždyť ministr kouzel je Popletal," přerušil jí nechápavě Harry.
"Copak vy vůbec nesledujete Denního věštce?" utrhla se na něj naštvaně ředitelka nebelvírské koleje.
"Pan Popletal byl nedávno odvolán a na jeho místo byla dosazena Amelie Bonesová. Tu určitě znáte," řekla už svým typickým odměřeným hlasem.
"Ano, byla jedna z hlavních aktérek na mém Disciplinárním řízení minulý rok a jako jediná se mě zastávala před Popletalem a Umbridgeovou," ujistil ji Harry.
"Tak, jak jsem řekla profesor Brumbál ji poctil svou návštěvou a po vzájemné dohodě paní ministrině souhlasila s tím, aby jste měl opět povolení famfrpál hrát," dokončila své vysvětlování profesorka McGonagallová.
Harry lapal po dechu. Bude hrát znovu famfrpál. A dokonce jako kapitán. Nemohl tomu uvěřit. Zalil ho pocit neskonalé vděčnosti vůči svému prastrýčkovi a profesorce, která před ním seděla, za jejich snahu a důvěru v něj.
"Pak předpokládám, že brzy uspořádáte konkurz na zbývající místa v týmu a jsem si jistá, že slečna Weasleyová, pan Weasley a slečna Bellová vám budou určitě velice rádi nápomocni," usmála se na něj.
"A rovněž doufám, že se vám a vámi vybranému týmu podaří opět zvítězit ve školním poháru. Už jsem si na něj zvykla jako dekoraci ve svém kabinetu a nerada bych ho předávala například profesoru Snapeovi," zdělila mu.
"Hodně štěstí," popřála mu ještě a Harry věděl, že tím jejich diskuze končí.
Sáhl stále se třesoucí rukou po rudozlatém odznaku s vyrytými dvěma košťaty a připnul si ho roztřeseně na hruď.
"Mockrát děkuji za důvěru, kterou do mě tímto vkládáte paní profesorko," poděkoval Harry.
"A tady máte ještě svůj nový rozvrh," dodala profesorak McGonagallová a podala mu malý kus pergamenu.
"Děkuji," přijal ho a vyrazil směrem do Velké síně, kde jak očekával, bylo daleko více lidí, než když odtamtud odcházel. Vůbec nevnímal obdivné pohledy většiny studentů ani urážky Malfoye. V tuhle chvíli nemohl myslet na nic jiného než na jeho nový post. Přemýšlel a došel k závěru, že konkurz uspořádá za dva týdny v sobotu. Posadil se vedle ládujícího se Rona. Ten, jakmile ho uviděl, tak se snažil rychle spolknout velké sousto, aby mohl na Harryho chrlit své dotazy. Výsledkem bylo, že zfialověl a začal se dusit.. Hermiona mu musela uštědřit pořádnou ránu do zad, aby sousto zapadlo tam kam mělo.
Jakmile byl jeho kamarád opět schopen mluvit tak se Harryho nedočkavě zeptal:
"Kde jsi probůh byl? Pokud vím, tak v ložnici jsi nebyl. Když jsme odcházeli tak jsem se podíval. Není na knihovnu trochu brzo?"
"Nebyl jsem v knihovně, byl jsem u McGonagallové."
"Ty jsi už stačil něco znovu vyvést?" zhrozila se Hermiona a spražila ho svým vražedným pohledem.
"Ne, nic jsem neproved," bránil se Harry.
"Byl jsem tam proto, aby mě informovala, že jsem se stal novým kapitánem nebelvírského famfrpálového družstva," prohlásil a hrdě vypjal hruď, na které se lesknul jeho nový kapitánský odznak.
Všichni tři zalapali po dechu.
"Harry, ale vždyť máš přece doživotní zákaz," ozvala se udiveně Ginny.
"Už nemám. Strýček zařídil že ho ministerstvo zrušilo," odpověděl jí chlapec.
"Jaký strýček, pochybuji, že ten mudla-," ptala se Hermiona.
"Ale ne Vernon. Pojďte ven nechci, aby nás někdo slyšel. Tam vám to vysvětlím," požádal je Harry, a vydal se spolu s nimi ven ze síně. Po cestě si vyměnil několik úsměvů s profesorem Brumbálem.
Po chvíli konečně našel nějakou prázdnou učebnu.
"Na konci prázdnin jsem v jedné knize zjistil, že Dursleyovi nejsou jediní mí žijící příbuzní, jak jsem si do té doby myslel. Jeden můj prastrýc ještě stále žije. Je to dokonce kouzelník a navíc ne jen tak ledajaký kouzelník. Je to profesor Brumbál," prohlásil Harry a s úsměvem pozoroval jejich užaslé tváře.
"Brumbál?" vydechla nanejvýš překvapeně Hermiona.
"Ano, Brumbál je bratr mé babičky," ujistil ji Harry a stále se zubil od ucha k uchu.
"On se za mě zaručil u ministryně Bonesové a díky tomu budu moci hrát," dodal ještě.
"Tak to ti moc gratuluju Harry, to je úžasné," poblahopřála mu Hermiona.
Ron a Ginny se na něj oba usmáli a rovněž mu pogratulovali.
"A kdy bude konkurz," zeptala se ho Ginny, přestože věděla, že to Harry zatím určitě netuší a že je ještě stále překvapen z toho jmenování. O to více ji udivila Harryho odpověď.
"No, asi za dva týdny v sobotu," vyvedl ji z omylu chlapec a rovněž se na ni usmál.
Zadíval se na svůj nový rozvrh.
"To snad ne, podívejte se na moje úterý. Čtyři hodiny lektvarů po sobě," zasténal a podával pergamen Ronovi.
"Tak to ti opravdu nezávidím brácho," souhlasil s ním jeho rudovlasý kamarád.
"Já mám v úterý taky čtyřhodinovku, alespoň tam nebudeš sám," utěšovala ho Hermiona.
"No já mám s váma první dvě a pak mám ještě formule," prohlásil Ron při pohledu na vlastní rozvrh.
"No alespoň mám po obědě volno abych se z toho sebral," snažil se na svém nešťastném úterku najít něco dobrého Harry.
"To tedy nemáš," nesouhlasila s ním Hermiona a on na ní nechápavě pohlédl.
"Co to povídáš Hermiono? Vždyť po obědě nic nemá koukni," ptal se jí nechápavě Ron.
"V úterý po obědě jsou souboje a jak tě znám Harry tak si je určitě nenecháš ujít. Ale to by jste samozřejmě věděli kdyby jste se ráno podívali na nástěnku," odsekla jejich kamarádka.
"Opravdu?" rozzářil se Harry, ale jak věděl tak v takovýchhle věcech se na ni mohl spolehnout.
"Ano," potvrdila mu Hermiona.
"Tak to je skvělý, alespoň na něco se můžu v úterý těšit," prohlásil šťastně chlapec.
Ještě chvíli zkoumali své rozvrhy, když Hermiona při pohledu na hodinky vypískla.
"Dělejte, za chvíli nám všem začíná přeměňování! To snad chcete přijít pozdě na první hodinu?" zděsila se a společně se svými přáteli vyběhla směrem do učebny přeměňování.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ostruzina_lenka ostruzina_lenka | Web | 22. července 2009 v 13:55 | Reagovat

Dobrý.

2 Kejml Kejml | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 18:06 | Reagovat

Docela jsem o tom četl a souhlasím s tebou....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama