12.kapitola

21. července 2009 v 19:41 | smejko35 |  Harry Potter a dědic trojí moci
Do učebny se přiřítili těsně před zvoněním. Jakmile se usadili do zadní lavice, tak do učebny vešla profesorka McGonagallová. Jako obvykle nasadila svůj přísný výraz. V učebně nikdo ani nemukl a bedlivě profesorku pozoroval.
"Dobrý den třído," pozdravila žáky.
"Dobrý den paní profesorko," odpověděli jí sborově.
"Tak, v letošním roce bude náplní našich hodin učit se, jak přeměnit sebe, nebo jiného člověka z počátku se to budete učit normálně, ovšem později se to od vás bude požadovat neverbálně," začala svůj výklad profesorka přeměňování.
"To je velice důležité obzvláště pro ty, co se vydávají na dráhu bystrozora," prohlásila a na okamžik sklouzla pohledem k Harrymu.
"Od těchto jedinců očekávám o to lepší výsledky a schopnosti," řekla rázně a začala něco hledat ve svých poznámkách.
Harrymu zatrnulo. Tak od něj se budou očekávat daleko lepší výsledky, než od někoho, kdo si bystrozora nevybral? To je teda špatný.
Jakmile profesorka našla to, co hledala, pokračovala ve výkladu.
"Tak, první začneme s něčím jednodušším a to je změna barvy. To není tak složité, jako změna tvaru. Jako první si vyzkoušíme změnu barvy vlasů. Potřebný pohyb znáte všichni. Je to stejný pohyb, jako u změny barvy čehokoli jiného, kupříkladu oblečení. To jsme probírali ve čtvrtém ročníku. Formule zní CapiliusChroma Viscis zároveň s pohybem a formulí se ovšem musíte mlně soustředit na danou barvu. Když se nebudete plně soustředit, tak se může stát, že se vám vlasy změní na úplně jinou barvu, než jste chtěli a místo potřebné nenápadnosti budete přímo terčem pozornosti," ukončila svůj výklad a tím naznačila, že mají začít s procvičováním.
Harry si připravil hůlku a dopodrobna si v duchu zrekapituloval postup, aby na nic nezapomněl. Na pohyb si vzpomínal přesně, v tom problém nebyl. Od profesorky měli zadáno, že si mají vlasy obarvit na oranžovou barvu. V duchu si dokonale vybavil, jakou barvu má pomeranč a snažil se myslet jen na ni.
Pozvedl hůlku.
"Capilius Chroma Viscis!" pronesl rázně formuli a společně s tím provedl potřebný pohyb zápěstím.
Pocítil zvláštní věc. Měl dojem jako by se mu vlasy nafoukly jako bublina a po chvíli opět splaskly.
"Výborně pane Pottere, deset bodů pro Nebelvír, dokonalá proměna. Myslím, že jste na správné cestě, jak zvládnout i těžší proměny," pokývala uznale hlavou profesorka McGonagallová a obdařila ho svým vzácným úsměvem.
Celá třída na něj závistivě hleděla s otevřenými ústy.
Šťastně pohlédl na Hermionu. S údivem zjistil, že ani jí se to nepodařilo hned na poprvé.
Vůbec nevěděl, jak se mu to povedlo.
"Zas tak těžký to přece nebylo ne?" ptal se sám sebe.
Do konce hodiny se mu to podařilo ještě několikrát, pokaždé si je hned měnil zpět na svou původní podobu. Zdálo se mu, že mu to jde čím dál tím lépe. Když už ho nebavilo neustále si měnit na tu samou barvu měnil cílovou podobu svých vlasů třeba na fialovou, modrou, červenou, nebo třeba zlatou. Zvláštní bylo, že ať si je měnil na jakou barvu chtěl, tak ty pramínky, které měl odnedávna bílé se nikdy nezměnily. Ať se snažil jak se snažil, zůstávaly pořád stejné.
Ke konci se přeměna podařila i Hermioně a částečně i několika dalším lidem. Harry byl na sebe nadmíru pyšný, i když stále nechápal, jak je možné, že jemu to jde tak snadno a ostatním to dělá takové problémy. Jak brzy zjistil, tak stejná otázka hlodala i Hermionu.
"Harry, jak to že ti to tak šlo?" zeptala se při cestě na kouzelné formule udiveně.
"Já vůbec netuším, taky to nechápu. Mě to nijak složité nepřišlo," odpověděl jí stejně překvapeně Harry.
"Hmm to je záhada, asi to je tím, že jsi o prázdninách získal... ty-víš-co," mínila šeptem Hermiona.
"Je možné, že je to tím, uvidíme s čím mi to ještě pomůže," přemýšlel Harry nahlas.
"Stejně ti docela závidím brácho, my se to budem muset učit jak blbci a ty to umíš ani se nemusíš snažit," prohlásil s úsměvem Ron.
"Já se o to neprosil. Klidně bych se toho vzdal, kdybych tím mohl vrátit svoje rodiče. To je ti snad jasné ne?" osopil se na něj Harry.
"Vždyť já vím, já si dělám srandu," rozesmál se Ron a Harry se uklidnil.
Na hodinu formulí se dostavili včas, takže si zabrali svá oblíbená místa a čekali na příchod maličkého profesora Kratiknota.
"Tak, vítám vás v letošním školním roce a blahopřeji vám k vašim výsledkům z NKÚ," prohlásil profesor jakmile se usadil na židli, na které měl jako vždy stoh knih, aby viděl přes katedru.
"Letos budeme probírat neverbální zaklínadla, která později využijete ve většině ostatních předmětů. Je to velice obtížná látka, takže jí věnujeme celé první pololetí.
V tom druhém budeme cvičit přemisťování, na naše hodiny nám bude přizpůsobena jen na tu chvíli Velká síň," ukončil svůj proslov profesor Kratiknot.
Ve třídě to zašumělo. Všichni si začali vzrušeně šuškat.
"Opravdu přemisťování?"
"Vážně?"
"To se už těším."
"Ticho prosím, utište se," ozval se pištivý hlásek profesora a všichni naráz zmlkli.
"Tak, teď bych se chtěl zeptat. Jaká je výhoda neverbálního kouzlení?" pokračoval profesor.
Harry se vůbec nedivil, že jako první do vzduchu vystřelila ruka Hermiony.
"Ano slečno Garangerová?" vyzval ji profesor.
"Největší výhodou neverbálního kouzlení je, že protivník nikdy do poslední vteřiny neví, jaké kouzlo na něj pošlete a tím samozřejmě získáváte moment překvapení, který je mnohdy rozhodující," odříkala jako by to právě četla z učebnice.
"Správně, 5 bodů pro Nebelvír," uznal Kratiknot.
"Tak, vyndejte si prosím hůlky a zkusíme si to procvičit," přikázal jim a od nich se začalo ozývat štrachání v taškách a v pouzdrech.
Jakmile profesor Kratiknot viděl, že jsou všichni připraveni, pokračoval.
"Neverbální kouzla jsou jedny z nejtěžších forem kouzelnictví vůbec. Vyžaduje naprosté soustředění a ukázněnost jasné?" přelétl je, na něj překvapivě, přísným pohledem.
"Celou svou myslí se snažte jako by soustředit do jednoho určitého bodu, v tomto případě je to vaše hůlka," pokračoval ve výkladu a ve třídě se rozhostilo hrobové ticho, jak se všichni soustředili na každé profesorovo slovo.
"Pro začátek to vyzkoušíme na základním a naprosto jednoduchém zaklínadle Lumos. Na toto kouzlo není zapotřebí žádný pohyb hůlkou, takže se musíte soustředit pouze na dvě věci najednou," vysvětloval trpělivě profesor.
"Teď, jak jsem říkal, snažte se soustředit vaší magickou a duševní sílu do vaší ruky. V duchu, opakuji v duchu, je vám to jasné? Nechci slyšet žádné šeptání, opravdu vyslovte zaklínadlo jen ve vaší mysli a díky její soustředění se do ruky, hůlka poslechne…
Tak na co čekáte? Dejte se do toho," přikázal, když se nikdo ani nehnul. Jako mávnutím proutku se všichni vzpamatovali a jejich tváře se zkřivily soustředěním.
Harry využil své schopnosti a obratnosti v užívání mentální síly získané cvičením telepatie a jak říkal Kratiknot, usměrnil ji do své vlastní ruky.
V duchu, jako když chtěl telepaticky komunikovat, jen místo do prostoru kolem sebe mluvil pouze k sobě samotnému a své hůlce, vyslovil potřebnou formuli.
"Lumos."
Harry se už podruhé za dnešní den nestačil divit. Z jeho hůlky vysvitlo oslňující světlo, které by snad bylo schopno osvítit celé školní pozemky.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ostruzina_lenka ostruzina_lenka | Web | 22. července 2009 v 14:03 | Reagovat

Fajn. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama