14.kapitola

21. července 2009 v 19:50 | smejko35 |  Harry Potter a dědic trojí moci
Jakmile vyšel ven ze dveří, tak se opět ozvalo jeho dotěrné svědomí.
"To jí tu necháš? Samotnou?"
Chvíli nerozhodně přešlapoval na místě, ale nakonec opět zvítězil jeho "ochranářský" komplex a vrátil se zpět do Komnaty.
Snažil se nezavadit pohledem o dívčinu postavu ležící na lůžku, ale stejně se toho nedokázal vyvarovat a znovu se na ni zasněně zahleděl.
"Je tak nádherná," rozplýval se v duchu.
"Na co to proboha myslím! Je to přeci Ronova sestra," okřikl se v duchu.
"No a?"
"To nejde."
"Proč by to nešlo?"
"Jak bych se mu potom dokázal podívat do očí?"
"Třeba by mu to nevadilo."
"Zradil bych tím jeho důvěru."
"Prostě na Ginny musím zapomenout. Nejde to," prohlásil nekompromisně a jeho druhé já pro tuto chvíli vyklidilo bitevní pole s porážkou.
Snažil se kontrolovat své myšlenky a odvést je od těchto zcela nepřístupných končin.
Posadil se do pohodlného křesla stojícího vedle dívčiny postele a zamyslel se nad svým posláním a nad svou mocí.
"Jaké další schopnosti se u mě asi ještě projeví?"
"Co všechno budu po jejich získání moci dokázat?"
"Jaké jsou asi ty další podoby do kterých se budu moci měnit vyjma gryffina?"
Zarazil se nad svými myšlenkami.
"Jak jsem mohl zapomenout na svoje poslední setkání s předky a zvěromágství? Vyčítal si Harry.
"Teď už by to nemělo být tak složité, když už mám první přeměnu za sebou," uvažoval.
"Všude jsem četl, nebo se dozvídal, že první přeměna je vždy nejtěžší."
Komnata jako vždy vycítila jeho myšlenky, a tak se mu v klíně okamžitě objevila kniha, jejíž název hlásal Zvěromágství jak postupovat snadno a rychle. Ihned jakmile ji spatřil, ji popadl a začal si ji pečlivě a podrobně pročítat.
Úsměv na jeho tváři s přibývajícími řádky prohluboval. Když ji prolistoval, tak už se usmíval od ucha k uchu.
Podle toho co se v knize dočetl, Harry odhadoval, že by mu trvalo, než by se dokázal přeměňovat naprosto bez problémů a hlavně přirozeně, pouze dva nebo tři týdny.
"To je skvělý," zajásal v duchu.
Po chvíli přemýšlení se rozhodl, že se cvičením přeměny začne hned po famfrpálovém konkurzu, který se měl konat příští sobotu. Až to bude dokonale zvládat tak to naučí Rona s Hermionou. S jeho pomocí by jim to nemělo trvat déle než měsíc.
Pohlédl na hodinky a zjistil, že pročítání knihy mu zabralo spoustu času a je už téměř čas na večeři.
Pohlédl na postel a chystal se Ginny vzbudit, ale v půlce pohybu zkoprněl zděšením.
Ona tam nebyla. Postel byla prázdná.
Začal pomalu panikařit.
"Kde sakra je?"
"Harry," ozval se jemný hlásek za jeho zády.
Jmenovaný sebou polekaně trhnul a s úlevou zjistil, že je to právě ta osoba, kterou hledá.
"Tohle už mi prosím nikdy nedělej. Hrozně si mě vyděsila," prohlásil s mírným úsměvem.
"Promiň," sklopila pohled Ginny.
"Nic se nestalo, jen jsem se lekl, nic víc," chlácholil ji konejšivě Harry.
"Děkuju," řekla už jistějším hlasem a pohlédla mu zpříma do očí.
Harrymu se pod její pohledem podlamovala kolena. Slova mu uvízla v krku a on ze sebe nebyl schopen vydat ani hlásku. Utápěl se v jejích čokoládově hnědých očích čím dál tím hlouběji.
Najednou zatoužil ji držet v náručí. Hladit ji po jejích hebkých ohnivých vlasech. Cítit tlukot jejího srdce na své hrudi. Cítit její vůni. Líbat její hebké rty.
"Na co to proboha myslím?" okřikl se v duchu rázně. Sklopil pohled a trochu se vzpamatoval.
"Za co?" Zeptal se jí, aby si nevšimla jeho rudnoucích tváří, i když věděl odpověď.
"Přece za záchranu před tím hnusným nechutným Malfoyem," řekla trochu udiveně nad Harryho nechápavostí.
"To by přece udělal každý slušný člověk, a já obzvlášť, jsi přece sestra mého nejlepšího přítele, který je pro mě něco jako bratr," řekl trochu nejistě a pohlédl jí opět do očí.
To co v nich zahlédl ho nadmíru překvapilo a v hlouby duše, i když si to nechtěl za žádnou cenu připustit, potěšilo.
Značilo se v nich zklamání z jeho slov.
To co vyřkl bylo jako ostrý nůž do srdce.
"Takže on mě má stále pouze za sestru svého nejlepšího přítele? Za malou holčičku, co potřebuje neustále zachraňovat? Stejně jako před zmijozelovým baziliškem v Tajemné komnatě?"
"Nepůjdeme už na večeři?" přerušil nastalé trapné ticho Harry.
"Ale jistě, jdeme," vzpamatovala se Ginny a vyrazila směrem ven z Komnaty.
"Ginny?" ozval se ještě Harry.
"Ano?" otočila se a v očích se jí zračila mírná naděje.
"Nechci aby to znělo netaktně, ale chci se tě zeptat. Jak to, že jsi se mu nedokázala ubránit? Pokud si dobře pamatuju, tak na konci minulého roku jsi ho hravě vyřídila. Jak podle musel zaútočit, aby tě přemohl?" ptal se opatrně. Viděl, že se Ginny při vzpomínce na dnešní dopolední událost zachvěla.
"No... byla jsem velmi rozhozená..., těsně před tím jsem se rozešla s Deanem." Posmutněla.
"Opravdu? Proč?" přerušil ji Harry a co nejvíc se snažil skrýt radost, kterou při jejím sdělení pocítil a předstíral překvapení.
"Ano, načapala jsem ho, jak se líbá s Levandulí, a to docela dost důvěrně," přisvědčila.
"Aha," řekl, cítil zhnusení nad Deanovým jednáním. Měl chuť mu pěkně rozbít hubu za to jak ublížil Ginny.
"A navíc na mě ten šmejd Malfoy zaútočil zezadu, takže jsem se mu nemohla bránit," pokračovala.
"Hajzl, to je celý on," zavrčel hněvivě Harry.
"To si s ním ještě vyřídím a myslím že Ron se ke mě mile rád přidá, až se to dozví," prohlásil nenávistně se zatnutými pěstmi.
"Ne, prosím, Ronovi to vůbec neříkej a Malfoye nech radši být."
"Proč? Myslíš, že se ho bojím?" podivil se Harry.
"Ne, jen nechci aby měl kdokoli kvůli mě problémy. On za to nestojí," upřela na něj prosebný pohled.
"Dobrá, ale proč to nemám Ronovi říkat? Ptal se dál Harry.
"Protože by určitě nebyl tak rozumný (Harrymu se na tváři objevil mírný ruměnec) a okamžitě by šel rozbít Malfoyovi hubu a, i když to říkám nerada, tak vím a ty určitě taky, že je přece jen lepší kouzelník než Ron," apelovala na něj Ginny.
"No tak dobrá no, nebudu mu nic říkat, ale kde řeknu, že jsem byl?" uvědomil si najednou Harry.
"No, to bude problém," souhlasila Ginny.
"Jo, už to mám. Řeknu, že jsem se porval s Malfoyem a, že jsem se potom šel vyléčit sem," usmál se nad svou vlastní genialitou.
"No to by šlo, to by mohli spolknout. Navíc jsi opravdu Malfoyovi trochu spravil ciferník," zašklebila se na něj.
"Super, tak teď už konečně půjdeme na tu večeři ne, už mám hlad jak Ron."
"Jasan jdeme," usmála se na něj a společně vyrazili do Velké síně.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ostruzina_lenka ostruzina_lenka | Web | 22. července 2009 v 14:11 | Reagovat

Dobrý, ale už by si to měl vážně přiznat. Navíc pochybuji, že Weasleyovi by měli něco proti. :-)

2 Scarlett Scarlett | Web | 13. září 2009 v 17:07 | Reagovat

Tobě dík za spřátelení.

3 Anfulka Anfulka | 19. září 2009 v 18:45 | Reagovat

kdy bude pokračování

4 Pepe Pepe | 1. listopadu 2009 v 14:29 | Reagovat

SUPER! Ale chybí pokráčko. Tak kde to vázne?

5 Olča Olča | 6. prosince 2009 v 13:31 | Reagovat

super kapča už se těším na další

6 kingartus kingartus | 28. srpna 2011 v 17:36 | Reagovat

kdy bude pokráčko jestli náky bude fakt luxusní povídka

7 anonymka9 anonymka9 | 18. listopadu 2011 v 21:38 | Reagovat

Ráda bych tady viděla pokráčko :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama